Výraznější úspěch se ne a ne dostavit... cesta plná překážek, závazků a omezení

V dřívejším komentáři jeden čtenář narazil na to, že často používám obecná rčení, např. "vysoké pracovní nasazení = úspěch", kdy prý někomu ani zvýšené úsilí nějak moc nepomáhá, ať dělá, co dělá.

"Já jsem totiž vysoce nasazenej už 14 let a jsem stále na začátku, resp. výraznější úspěch se ne a ne dostavit = je jasné, že je mu třeba jít naproti, ale mě nějak došly možnosti jak... spíš mě jen zajímá,jak moc ta cesta byla hrbolatá, jaké překonával překážky, jak se motivoval ve chvílích největší krize..."


Kdy se tedy dostaví výraznější úspěch?

Jednoduchá otázka - jednoduchá odpověď: Úspěch se dostaví, až si uvědomím, co to pro mě konkrétně znamená, až zjistím, proč něco dělám celý den, jak to dělám a zda jsem s tím spokojen, co bych chtěl zlepšit a jestli mám chuť to zlepšit.

Jsem ale opět u obecných pojmů, kdy základem je to, co každý osobně považuje za úspěch. To je potřeba si nejprve ujasnit a pak je možno psát konkrétně. Každý totiž považuje za úspěch něco jiného a mé úspěchy se můžou někomu zdát nepochopitelné, když někdo za úspěch považuje např. luxusní auto nebo TV přes celou zeď ;-)

Většina čtenářů určitě chápe, že existují různé druhy úspěchu, kdy něco nejde vyjádřit ani penězi ani žádným majetkem. Záleží ale jen na tom, po čem toužíme, co chceme, co nás osobně uspokojuje. Co je pro nás tím úspěchem? Chceme pracovat jen 4 hodiny denně nebo jen 2-3 dny v týdnu a zbytek času věnovat charitě? Chceme mít jen dostatek peněz na život? Chceme mít všechny nutné a potřebné věci, každý měsíc létat na dovolenou k moři? Stačí nám k úspěchu luxusní vila, několik aut v garáží, zahrada, kde můžeme něco pěstovat?

Považujeme za úspěch to, že se ráno probudíme s dobrou náladou a můžeme začít dělat to, co chceme? Jsme úspěšní tím, že se nám podařilo udělat přes den něco dobrého, někomu jsme pomohli, někoho potěšili? Je pro nás úspěchem, že jsme udělali po těžkém úraze konečně jeden samostatný krok bez berlí?

Úspěch, cíl, radost, spokojenost, osobní realizace... naše úspěchy, úspěchy naší rodiny, našich přátel, lidí kolem, celé společnosti?

Psal jsem o tom už mnohokrát v několika paralelách, že stačí si jen definovat svůj sen, cíl, úspěch. Promyslet, jaké kroky k němu povedou, no a pak toho zkusit docílit a realizovat jeden krok za druhým. Chvíli to potrvá, ale když budu opravdu chtít a něco pro to udělám, tak svého cíle (úspěchu) dosáhnu. Krok za krokem...

Takže pár linků na dlouhé zimní večery:

- Úspěch zaručen, stačí být o krok rychlejší jak ostatní
"Já spíše považuji za úspěch znalosti, zkušenosti, rozhled, dostatek času na své sny, na rodinu, na přátele, možnost dělat práci, co mě baví, umění porozumět a naslouchat, schopnost pomáhat..."

- Jak všechno souvisí s časem a jeho hodnotou
"Jsem schopnější nebo chytřejší? ALE vůbec ne! Každý druhý by mě mohl strčit svými znalostmi do kapsy. Rozdíl je v tom, že já pochopil hodnotu svého času..."

- Proč se vůbec honíme za ziskem a penězi?
"Možná by stálo za to se zamyslet a u každé činnosti, která nás čeká si jednoduše říci: Proč to dělám? Jak to dělám? Dělám to tak, že se můžu za sebou hrdě otočit a pochválit se?"


Co je výraznější úspěch v podnikání?

Když pominu všechny ty možné významy "úspěchu" a zůstanu u toho, co bylo asi v komentářích myšleno, tj. úspěch v podnikání, tak si stačí říci jediné. Podnikání je od toho, aby mě uspokojovalo činností, kterou dělám a současně přinášelo zisk odpovídající nasazení.

Přináší mi dané podnikání zisk? Je to opravdu zisk, který mi umožňuje dělat si ve volném čase to, co chci, které mě zabezpečí na důchod, které dopřeje i mým dětem dobré vzdělání a zajistí jim všechny potřebné věci pro život? Nebo tím svým podnikáním jen zabíjím čas, neboť co vydělám, tak jen pokryje náklady na provoz, mzdy zaměstnanců, povinné platby státu?

Tohle je potřeba si uvědomit, neboť každý podniká proto, aby něco vydělal a to ne jen na provoz, ale i na investice do budoucna, na vzdělávání sebe i zaměstnanců, na firemní večírky, na svoji dovolenou, no i na ten důchod. Když toho nejsem schopen docílit ani po letech usilovné práce a "rozbíhání" firmy, tak bych to už neměl dělat. Dělám totiž něco velmi špatně.

Chce to stanovit si cíl, definovat, co je předmětem a cílem podnikání, jaký chci mít třeba za dva roky obrat, náklady, zisk. Po zhodnocení nějakého takového období si pak musím kriticky říci, zda ta námaha a ta práce stála vůbec za to, po zaplacení všech odvodů, nákladů, daní. Zda by nebylo finančně přínosnější dělat třeba uklízečku nebo domovníka, či stěhováka ;-)

Nabízí se plno analytických otázek, které jsou ale závislé na konkrétním oboru podnikání. Proč se mi nedaří? Proč více nevydělávám? Proč si málo zákazníků kupuje mé výrobky nebo služby? Není náhodou trh v ČR příliš malý pro další expanzi? Nejsem příliš drahý? Nemám vysoké náklady ve srovnání s konkurencí? Mám zlevnit, zdražit nebo udělat někde lokální pobočky?


Každá cesta bývá hrbolatá a plná překážek!

Všechno, co děláme, je spojeno s překážkami na cestě, ať jsou finanční, časové, rodinné, či jen limitované naším nasazením, vzděláním nebo podmínkami prostředí. Jak překonávat překážky, jak se motivovat, kde čerpat energii, sílu a čas, o tom všem jsem již také mnohokrát psal.

Takže opět pár linků na dlouhé zimní večery:

- Jedině správná motivace zaručí úspěch v životě i v podnikání
"Řekl bych, že veškerý úspěch je stále dokola jen o správné motivaci, kterou musíme pěstovat a stále si opakovat PROČ něco dělám, proč rozjíždím nějaký business..."

- Jak najít opravdový sen a neutíká nám něco
"Kdosi chytrý někde poznamenal, že když se vydáme na nějakou cestu a budeme otevření přicházejícím podnětům, tak se nám najednou začnou otvírat různé cesty, o kterých jsme neměli ani tušení..."

- Udělat si na přemýšlení (o nápadech) čas
"Každý typ nápadu vyžaduje jinou strategii a kdo je schopen ty různé typy nápadů rozlišit, správně je načasovat a ve správnou dobu uvést na trh ten správný produkt nebo službu, ten má o úspěch postaráno."


Věk ani závazky nehrají žádnou důležitou roli!

V těch starších komentářích zazněl také povzdech, že svobodnému a bez závazků se ve 23 letech riskuje daleko snadněji, jak někomu s rodinou, příp. s dětmi.

"...když mi bylo 23, tak jsem měl také jasné cíle, byl jsem jasně rozhodnutý, jakou cestou chci jít, pracoval jsem někdy i 7 dnů v týdnu... hlavně, neměl jsem rodinu, jel jsem sám za sebe... Nevymlouvám se na okolí, jen že svobodnému, bez závazků, se ve 23 letech riskuje daleko snadněji..."

Myslím, že na tomhle vůbec nezáleží a žádná omezení nemůžou ovlivnit náš přístup k životu nebo k podnikání. Koho to ale přesto nějak omezuje, tak by se měl zamyslet, čím to je, proč jiní třeba neztrácí své nadšení, priority, svůj pohled na svět. Není to náhodou jen nějaký alibismus a pohodlnost, kdy můžeme jednoduše říci, "já nemůžu, neboť mám rodinu a děti"?

Nemůžu jet do ciziny, neboť mám hypotéku, nemůžu si vzít úvěr, nemůžu pracovat v sobotu,...

Nevím, ale já osobně třeba jel poprvé pracovat do Irska až s ženou a malým dítětem, no a když na to zpětně vzpomínáme, tak to byla jedna z nejlepších etap našeho života. Omezovala mě nějak rodina? Možná snad v tom, že co jsem vydělal, tak jsem nemohl hned všechno utratit s irskými přáteli po hospodách, ale něco musel nechat i na provoz domácnosti a na život rodiny ;-)

Vadilo mi to nějak? Vůbec ne, neboť jsem měl již tehdy definované nějaké priority.

Možná se hodí zopakovat jeden starší citát, co tady také už kdysi zazněl, když jsem zmiňoval některé základní pravdy, které mě nikdy nezklamaly, neboť třeba na věku opravdu nezáleží a se závazky je to podobné:

"A dog that is too old to learn new tricks has always been too old to learn new tricks."