Jak najít opravdový sen a neutíká nám něco tou přílišnou honičkou za jedním cílem?

Už jsem tady několikrát psal, že když má někdo nějaký sen, představu, či přání, tak že má jít za svým snem a nemá se nechat ovlivňovat pesimistickými názory v okolí.

Dost často dostávám emaily na tohle téma, proto nyní na poslední odpovím zde veřejně. Mám totiž pocit, že každý ve svém životě řešíme skoro to samé. Takže na úvod trochu opakování:

"Všechno jde, stačí chtít a umět!"

Ať je to jakýkoliv i sebevětší sen, tak vězte, že všeho lze docílit, když se chce. Musí se chtít, to je základ všeho. Když totiž opravdu "chci", tak si najdu cestu "jak", naučím se třeba jazyk nebo chybějící dovednosti, mám motivaci překonat nějaké překážky na cestě, dokážu se spojit s podobně uvažujícími a třeba společně dotáhnout svůj sen k realizaci.


Jak ale najít ten svůj sen?

"Podla jedneho Tvojho clanku je dolezite si ist za snom. Ja vsak mam problem tento sen najst. Je to asi tym, ze vsetkych mojich kamaratov bavia uplne ine veci a zarabanie penazi beru inak ako ja. Upresnim: Zarabaju peniaze, aby ich mohli cez vikend minut. Ja pracujem na projektoch preto, pretoze pri rieseni prichadzam k novym poznatkom, ku ktorym by som inak nedospel."

Myslím, že to je asi ten dobrý základ. Nesoustředit se "jen" na peníze, které stejně hned utratíme, ale na to, co nás baví, co nás motivuje a přináší nám uspokojení. Tohle je jediná cesta, neboť peníze vždy nějak vyděláme, ale zážitky, které jsme prožili, nám nikdo nesebere ani si je nikde nemůžeme koupit. Když nám navíc něco zůstane v hlavě ve formě znalostí a zkušeností, tak nás to bude provázet celý život.


Jak se realizovat, když mě baví více věcí?

"Je velmi siroke spektrum profesii, ktore by som vedel pestovat a nedokazem si vybrat. Neviem si najst cestu k realizacii mojich napadov. Rad by som sa vzdelaval, ale mam problem sa o nieco zaujimat dlhsie. Vzdy si pozriem len to co ma zaujima. Ako sa mam drzat niecoho dlhsie, ked to robim len pre svoj dobry pocit?"

Tohle plně chápu a vzpomínám, že jsem takové věci mnohokrát řešil a že je řešil snad každý, koho jsem potkal. Já osobně jsem také nevěděl na co osobně se vrhnout, neboť jsem se nedokázal rozhodnout. Co když mi nějakou přílišnou honičkou za něčím utečou možnosti věnovat se něčemu jinému?

(Je to podobné, když dostanu email, že někdo by chtěl zakázku z ciziny a že nic moc neumí, ale že je schopen se cokoliv rychle naučit, když bude zajímavý projekt s možností práce z domu "remotely" pro nějakou firmu z ciziny.)

V takových případech radím sobě i ostatním jediné: "Dělej, co tě baví!" Jinými slovy, vyber si ze všech těch oborů a profesí, co připadají v úvahu, 1-2 hlavní obory a začni pracovat na své specializaci.

Ideální je, sepsat si, co mě baví a co bych chtěl celý den dělat. Chce to trochu představivosti, abych se dokázal vžít do své role a do své vysněné profese, kdy je úplně jedno, jestli chci být programátor, správce sítě, IT technik, grafik, Web designer, Unix guru, DBA, či specialista na SEO, open-source systémy, RAD nástroje, Windows konfiguraci, či prodavač techniky nebo limonády, zaměstnanec v Google, popř. šéf start-up firmy v Kalifornii.

Pak zbývá jen krůček k realizaci, tj. připravit jednoduchý plán a vydat se na cestu, tj. začít "step-by-step" řešit jednoduché úkoly, učit se z chyb za pochodu a začít sklízet první úspěchy.


Jednooký mezi slepými králem?

"Ako mam prekrocit hranice, ktore mi uz nestacia, ale som na ne viazany? Aj ked o mne kazdy hovori ako sa vyznam v pocitacoch, ja si vobec tak nepripadam. Je nespocetne vela ludi, ktori maju vacsie skusenosti ako ja, ale nie su tak otvoreni pre ostatnych, a potom sa nevie o ich kvalitach."

Je otázka, co to jsou ty "hranice" a co znamená "som na ne viazany". Hranice si obvykle stanovujeme sami a není důvod, proč je neposunout dál, když tedy cítíme, že stagnujeme na místě. Já se kdysi cítil velmi svázaný ve svém rodišti na Moravě, proto jsem se vydal za štěstím do Prahy a posléze do Irska. No a jak v Praze, tak i v Irsku jsem se cítil pěkně malý ve srovnání se všemi borci kolem.

Co je ale lepší? Být nejlepší mezi laiky v malém městečku nebo poslední mezi profesionály někde v centru dění? Teď nemluvím vůbec o úrovni a konkurenci mezi specialisty někde v Silicon Valley, v Bostonu nebo New Yorku, který má obyvatel stejně jako celá naše republika.

Díky internetu dnes už ani nezáleží na tom, kde se zrovna nacházíme, jestli v malé vísce na Slovensku nebo někde v centru dění ;-)

Základ je nekoukat se na ostatní, neřešit, že oni se neumí prodat i když jsou třeba větší specialisté, ale jít za svým cílem. Kolik jen já znám specialistů, kteří mě strčí do kapsy svými znalostmi a zkušenostmi! Co jim to je ale platné, když nejsou schopni dělat, co je baví a dělají poskoky někde ve firmách, kde mají pevnou pracovní dobu a pár korun na život.


Stačí si stanovit cíl a pak spoléhat na intuici!

Kdosi chytrý někde poznamenal, že když se vydáme na nějakou cestu a budeme otevření přicházejícím podnětům, tak se nám najednou začnou otvírat různé cesty, o kterých jsme neměli ani tušení. Chce to začít něco dělat a naslouchat intuici, která nám už pomůže v rozhodování na různých křižovatkách.

"Dělej, co cítíš!"

Naše intuice je velká čarodějka a pomůže nám, když si už rozum nebude vědět rady, co dělat, na co se vrhnout, jak se rozhodnout. Chce to ale mít čistou hlavu, netlačit do ní bulvár ani stupidní TV seriály, snažit se rozlišovat, co je důležité a co nás někam posune.


Doporučená četba na závěr (pro začátek):

- Paolo Coelho: Alchymista (asi nejlepší autorova kniha, z ostatních mám trochu smíšené pocity)

- Stephen R. Covey: The 7 Habits of Highly Effective People (jeden z mnoha bestsellerů, který stojí za přečtení)