Chci žít na vysoké noze nebo mi jde o něco jiného?

Jeden komentář k příspěvku "Nestíhám, proto chodím relaxovat na koncerty" obsahoval zajímavou myšlenku, proč makat a "žít na vysoké noze", což stojí za objasnění, neboť náš přístup k tomuto základnímu tématu určuje všechno - nadšení, úspěch, volný čas, stupeň demence a náš přístup k lidem i k životu, a každý by se měl nad sebou jednou za čas zamyslet a buď se pochválit nebo trochu proliskat, než to za nás udělají druzí.

Nejprve ten komentář:

"Jedno nedokážu pochopit, co tě žene k tomu tolik makat, aby ses měl dobře? Já za měsíc vydělám to co oba rodiče dohromady a nějak nemám chuť zvyšovat si životní úroveň dál. Už mám pocit, že bych se stal otrokem svého majetku, své hypotéky, svého luxusního bytu. Vždy mě napadá, proč žít na vysoké noze, když se svými schopnosti můžu s prstem v nose si žít o dost lépe než ostatní a mít i ten volný čas."


Co mě žene dál a proč mám málo volného času?

1. Nemakám proto, "abych se měl dobře", ale proto, že mě něco baví a jsem schopen pro to obětovat pár hodin svého života, omezit třeba spánek, když to bude nutné, makat za tři jen proto, že jsem kdysi něco slíbil (i když to mohlo být i v "pomatení" smyslů nebo někde v hospodě u piva) a nyní je potřeba sliby splnit, abych se ráno mohl podívat do zrcadla a nenadávat, co to vidím za dementa.

Také, až má člověk děti, tak pohled dostane najednou trochu jinou rovinu, neboť už nejde jen o jedince a (sobecké) potřeby, ale nastává trochu jiná etapa života - snaha pomoci i někomu druhému a pomáhat jim najít jejich cestu životem.

2. Já za měsíc vydělám taky mnohem více "co oba rodiče dohromady", ale ti nemají takové sny a přání jako mám já. Netouží po možnosti cestovat si po světě, pracovat kdekoliv na světě, netouží podporovat charitu a nevýdělečné projekty. Moji rodičové nemají také takové povinnosti jako mám já, nechtějí dopřát vzdělání dětem, jaké jim můžu poskytnout já, někdy také nechápou, proč je potřeba dopřát dětem takový "luxus" jako vlastní pokojíčky nebo počítače, proč dělat doma filmová představení, proč dělat něco zdarma a pro radost.

3. Také "nemám chuť zvyšovat si životní úroveň dál", neboť mám všechno, co potřebuji, rodina je zabezpečena, na jídlo a různé platby taky snad máme, tak co nám chybí? Jde spíše o pohled na svět a o to, že někdo chce realizovat své sny nemateriální povahy, kdy peníze stejně nepomůžou, takže opravdu nemá cenu se honit za nějakými pozlátky. Helikoptéru si stejně kupovat nechci, neboť ani nejde kde parkovat - malá střecha :-)

A proč tedy "žít na vysoké noze, když se svými schopnosti můžu s prstem v nose si žít o dost lépe než ostatní"?

Já si nechci žít na žádné vysoké ani nízké noze a už vůbec ne s prstem v nose. My všichni si stejně žijeme lépe, jak 75% obyvatel planety, tak proč ten čas proflákat? Myslím, že jde o to, abychom nějak využili svůj potenciál, svou sílu, své schopnosti a abychom čas nám určený strávili něčím smysluplným. Každý má jiné sny, každý se honí za něčím jiným, a dle mého není důležité, o co jde, ale co pro to člověk je schopen obětovat a na úkor koho nebo čeho.

Nemusím souhlasit s někým, jehož snem a cílem je si vybudovat domeček za Prahou a pak jak hlupák dojíždět denně 1-2 hodiny do práce, vozit děti do školy a do kroužků. Nemusím "obdivovat" někoho, jehož snem je si koupit luxusní auto a pak se bavit hýčkáním svého "miláčka". Nemusím chápat, když si někdo koupí "luxusní" byt třeba na Barrandově v pseudo-paneláku a upíše se na 20-30 letou hypotéku a tím jeho sny skončily.

Je mi to jedno, neboť je to každého život a svým konáním mě nijak neovlivňuje.

Co mi ale dodává energii a sílu něco dělat, oproti nějakému flákání se s "prstem v nose", je třeba sen, aby děti měli ve škole např. pořádnou počítačovou síť, aby měli kvalitní hřiště nebo vybavenou tělocvičnu,... A kdo jim ty prachy dá, když úřady a většina úředníků jsou neschopní lemplové nebo komunističtí flákači?

Podobně, když den strávím s rodinou a něco dělám s dětmi, protože to považuji za důležité, tak tohle mi pak dodá sílu, abych makal do 4-5am nebo vstal brzy a dodělal všechny resty, na které nebyl čas. Není to honička za tím mít se dobře nebo lépe.


Co to je "vysoká životní úroveň" a "žít na vysoké noze"?

Zajímalo by mě, jaký má kdo názor na takové imaginární pojmy, jako jsou "vysoká životní úroveň" a "žít na vysoké noze". Schválně, co to dle vás znamená?

Je "vysoká životní úroveň" to, že si bydlím, kde chci nebo že mám luxusní auto nebo to, že místo v obleku s kravatou můžu chodit v kraťasích, tričku a s batohem na zádech?

Znamená "žít na vysoké noze" to, že si zajdu kdykoliv na oběd do hospody nebo že jedu taxíkem na nádraží, či to že můžu pracovat kdekoliv chci? Je luxusem to, že nemám auto a raději chodím po Praze pěšky nebo jezdím MHD?

Znám pár hlupáků, kteří lidi, co jedou na výlet vlakem nebo na kole, nazývají "sockami", přitom třeba netuší, že já jako "socka" mám čas na to se projít po Praze a udělat si pár fotek, když mám chuť, zatímco oni se táhnou v koloně na Prahu. Můj kamarád architekt, který jezdí na golf tramvají si také jako "socka" nepřipadá, podobně známý právník, který také nemá auto a bydlí kdesi v garsonce také není žádná "socka", už vzhledem k tomu, že si několikrát za měsíc zaletí jen tak do Londýna nebo do Paříže :-)