Proč si na Webu někdy nerozumíme, když "my" jsme Internet?

Pár dnů jsem nyní pracoval plně remotely z domu, neboť výkon se u mě stupňuje, když se nemusím věnovat takovým podružným tématům, jako je oblečení, hladké oholení a čisté boty do ulic.

Doma mám dostupný veškerý komfort, který potřebuji k práci a který mi sebelepší office nezajistí i kdyby tam byl kulečník nebo tanečnice z Lúčnice, což snad chápete, že by to stejně nepodpořilo mou soustředěnost a vyšší výkon.

Finišují dokončovací práce na několika projektech a já mám pár poznámek k zamyšlení (asi jen pro mě osobně), neboť poslední zkušenosti opět potvrzují, na co stále dokola narážím už několik let. (Mám v remote týmu specialisty z US, Evropy i Asie, a zkušenosti z různých kulturních prostředí jsou velmi podobné.)


Proč komunikace přes Internet nefunguje, jak by měla?

Internetová komunikace, ať už pracovní nebo osobní pro zábavu, má několik základních neduhů, ze kterých vyplývá většina nedorozumění, kdy chybí emoční stránka projevu a vše se obchází v písemném projevu berličkami typu tučné písmo, uvozovky, vykřičníky, smajlíky,...

Chybí také okamžitá zpětná vazba, jako u osobní "face-to-face" diskuze a je problém s časovým odstupem, kdy někdo napíše názor a než dostane odpověď, tak má dalších deset názorů s jinými argumenty.

U konferencí přes IM nebo Online Video dochází také ke zpomalení reakcí a mnohdy se obtížně udržuje hlavní téma, neboť při širším týmu dochází k odbočování, někdo nepochopí myšlenku, či pointu, ironii, narážku, příp. si nepřečte předchozí komentáře, či vysvětlení, a hned přidá vlastní názor.

Jde to, funguje to, ale chce to nějakou vyšší inteligenci, aby se udržel celý virtuální tým na cestě a každý přesně věděl, co má dělat, jaké jsou jeho úkoly a odpovědnosti. Nemám si vlastně na co stěžovat, nemusím nikam dojíždět autem ani MHD ani se plácat pěškobusem, tak o co vlastně jde?


Chybí více empatie mezi lidmi v internetové komunikaci?

Jde o to, že problémy v pracovní online komunikaci mi nápadně připomínají obecné problémy na Webu, třeba v diskuzních skupinách nebo v komentářích na blog stránkách. Někdo něco napíše a každý si okamžitě udělá názor na celou osobnost autora a JEN dle svého vlastního způsobu uvažování je autor zařazen někam, kam třeba vůbec nepatří, vždy jen dle způsobu myšlení a osobního hodnocení toho, kdo reaguje (chybí emoční stránka projevu a okamžitá zpětná vazba).

V tomhle vidím největší nedostatek současného Internetu a případný budoucí krach podobné "online" komunikace v západním (prý civilizovaném) světě, kdy nám nepomůže ani profesionální IM ani Online video ani Web conferencing. Prostě, osobní výměna názorů je nahrazována nějakou pseudo-diskuzí a virtuálním řešením problémů, což nemůže mít dlouhého trvání. Vidím to všude kolem, kdy se firmy neřízeně někam řítí a nikdo neví kam a k lepší komunikaci nepomáhají ani denní Online Video Conference pro všechny ty "remote workers".

Jak může profesionálně fungovat komunikace s někým, koho jste třeba nikdy neviděli a najednou spolu řešíte nějaké pracovní problémy? Neznáte jeho přístup k práci, jeho osobní život, zkušenosti, hodnoty, humor,... Nevíte, jak ho motivovat, co zdůraznit a čemu se vyhýbat.

Podobně to platí pro jakoukoliv internetovou komunikaci ve všech těch diskuzích na Webu. Vemte si jen, jak lépe vypadají diskuze, kde se většina lidí zná osobně, jak lépe se reaguje na narážky, či ironii, když někoho znáte z osobního života? To je úplně něco jiného.


Kam to kráčí aneb je příležitost něco vymyslet?

Současný internetový svět se pomalu mění v něco, co je těžké nazvat a možná, že to navazuje na myšlenky Web 2.0, tj. větší zapojení jednotlivých individualit do internetové sítě. Vidím to tak, že jak dříve byl Internet definován jako síť počítačů, tak nyní nastává doba sítě lidí, tj. jejich osobních Web pages, blogů, osobních profilů na desítkách a stovkách Social Networks, jejich druhých životů, spamů, online komunikace, osobních video příběhů a foto galerií, pracovních profilů, úspěšných projektů propojených se zákazníky z celého světa. Že by na to navazovala doba sítě "strojů", jak ji známe z Matrixu? To snad ne :-)


My všichni dohromady děláme tu síť, my jsme "oni", my jsme Internet!

Teď jen přijít na to, jak toho využít a nemuset zakládat něco jako FaceBook, YouTube, LinkedIn, Google, Digggg, či jiné cool služby. Chtělo by to udělat nějaký opravdu kvalitativní skok vpřed, alespoň jednoduchou formou "zahrnout a rozšířit". Něco jako "přinutit krychli válet sudy", jak se píše v komentářích k jednomu příspěvku.

Líbí se mi model "All-In-One", když je složen z dokonalých komponent a když nás to kvůli nekvalitě nějakých jednotlivých částí nenutí používat oddělená individuální řešení (na PC, v mobilu, autě, či v životě). Ale vybudování všech potřebných "komponent" v potřebné kvalitě chce nějaký čas.

Možná, až vymyslíme, jak cestovat rychlostí světla nebo až objevíme, jak cestovat v čase? To bude jistě krásná doba, ale příležitosti čekají i dnes a je na nás, co vymyslíme. Stačí jen přijít s nápadem, který se bude líbit většině a bude mít úspěch i bez všech těch placených linků, bez reklamy na Webu, bez SEO technik, bez Google vyhledávače, bez katalogu na Seznamu,... A nemyslím, že musí být nějak extra peněz na rozběhnutí, i když ani peníze přeci nejsou takový problém.


Stačí nadšení, chtít a umět!

Chce to ale správný "mozkový trust", který se zřejmě podařilo vybudovat zatím jen Googlu v některých jeho technologických centrech, kdy jsou vybíráni právě lidi s nápady a jsou oceňovány jejich inovace a nadšení. (Paradoxem každopádně je, že prostředky na vývoj free produktů a služeb, na podporu talentů a inovace čerpá Google z reklamy, která mu generuje milióny dolarů denně.)


No nic, dnes jdu do officu posílit "emoční stránku" projevu a přes svátky si ty nápady nechám uležet.