Chcete, aby měl den 26 hodin?

Každý z nás asi někdy nestíhá, takže zde pár myšlenek o úspoře času, neboť někdy na ty základní principy zapomínám a dostávám se zbytečně do skluzu, příp. jsem mírně roztrpčený, že opět nestíhám.

Dle známého rčení, že "času máme všichni stejně", tj. když já nemám čas a někdo druhý má, tak dělám já osobně asi někde chybu a musím se sám zamyslet, jak to zlepšit. Nyní tedy jen pár myšlenek, které mně osobně docela pomáhají, které mi stačí, abych se alespoň trochu psychicky vyrovnal s tím, že "zase nic nestíhám".

Moc osobně nesnáším rady typu - každým papírem se zabývej pouze jednou, veď si diář a zapisuj si, čím se zabývaš a následně analyzuj, veď si přesný plán činností dle priorit, připravuj si roční, měsíční, denní plán...

Na "takové" plánování a nápady teoretiků opravdu NEMÁM ČAS :-)


"We can't buy more time!"

Když si stěžujeme, že nestíháme všechno, co bychom chtěli, tak si stačí uvědomit, že máme každý k dispozici 24 hodin denně = 1440 minut = 86400 sekund. Takové množství času máme všichni úplně stejné, což je docela dost, jen musíme umět ten čas využít. Je to jen náš problém, kolik času něčemu věnujeme, jak se na závěr dne vyrovnáme s tím, jak jsme den prožili a jak to srovnáme s tím, co jsou naše sny, přání, priority.

1. Je dobré si uvědomit, že NIKDY nestihneme všechno, co bychom ten který den chtěli. Týká se to všech lidí, co mají velké nápady, velké sny, kteří nežijí prázdný život, ale o něco se snaží. Je to naprosto NORMÁLNÍ a když si tohle uvědomíme, tak nám to pomůže si vybírat a rozlišit jen to důležité, co opravdu chceme ten den udělat.

2. Kdo má VELKÉ sny a přání, má vždycky nadsazené předpoklady, co všechno chce daný den udělat a udělá toho třeba jen polovinu, protože nepočítal s "nepředvídatelnými" věcmi, že třeba něco nepůjde tak lehce. Je to pořád lepší, jak mít malé sny a malé předpoklady.

Když polezu na velký kopec a vylezu jen do půlky, tak je to víc, jak vylézt na malý kopec. A ať jdou do háje všichni ti "realisti" a "realističtí" plánovači, neboť co oni naplánují na rok, tak já stihnu za 3 měsíce ;-)

3. Mám-li nějaký SEN, mám-li představu, co chci dokázat, toužím-li po něčem, vím-li, co mě baví, tak jsem schopen definovat, co je pro mě důležité a soustředit se na důležité věci a úkoly. To je první krok k úspěšnému hospodaření s časem. Mé SNY mi "straší" v hlavě, ukazují mi směr, nedají mi spát, pomáhají mi soustředit se a neřešit hloupé podružnosti.

Když se mi podaří každý den udělat alespoň něco pro můj SEN, tak ten den byl úspěšný a čas nebyl ztracený - jen by ho chtělo mít zítra více :-)

Praktické rady, jak (si) to dělám já, dám pro inspiraci do příštího příspěvku, neboť to chce trochu setřepat do smysluplné podoby.

Viz také předchozí - Času máme všichni stejně (málo)

Nebo pokračování - Kdy tedy bude mít den 26 hodin?