Jak se mění a realizují naše malé (velké) programátorské sny...

Kdysi jsem měl sen. Zdál se mírně nereálný, surrealistický, ale milý, jak by podobně řekl hrdina jednoho filmu: "Bittersweet and slightly surreal!"

Každým snem ale všechno začíná, kdy původně imaginární představa může přerůst v nějaký konkrétní cíl. Přemýšlíme nad realizací, děláme první kroky, sny se plní. Záleží, zda opravdu chceme a jaké máme nadšení. Jsou ale také sny, které se plní tak nějak samy od sebe.


Chtěl jsem pracovat jako freelancer z domu...

Pro někoho naprosto nesplnitelný sen (v té době), neboť nikdo kolem nevěřil, že se mi podaří získat nějakou remote zakázku a budu moci vydělávat z pohodlí domova. Je ale fakt, že v té době jsem platil za připojení k Internetu zaručenou rychlostí 128kb asi 6.000 Kč měsíčně, což mnozí považovali za nehorázné. Já ovšem takové spolehlivé připojení měl jako základní podmínku fungování vývojáře na světovém trhu.

Příležitost pracovat jako freelancer přišla sama, skoro náhodně, kdy jsem pracoval na dobrém místě v nadnárodní firmě a měl před sebou docela slibnou kariéru v managementu, ale nabídka jedné americké firmy byla tak neodolatelná, že ji nešlo odmítnout. Když tak vzpomínám, tak to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Stačilo se jen správně rozhodnout a využít příležitosti v tu správnou chvíli :-)


Chtěl jsem mít Internet v kuchyni...

Je to již pár let, co jsem básnil o tom, jak by bylo dobré mít třeba Internet v kuchyni (žádné WiFi ještě neexistovalo). Přemýšlel jsem o tom, jak provrtat několik zdí v bytě a natáhnout internetový kabel od modemu. Měl jsem prostě takovou představu, že v kuchyni (nebo obýváku, koupelně, na WC) bude stále zapnutá jedna stanice a bude možné se připojit k Internetu.

Vrtat zdi se mi ale nechtělo, no a novinka v podobě WiFi modemu vyřešila všechny takové nápady. Dnes není potřeba nikde natahovat nějaké kabely, děti pobíhají po bytě s notebookem, kdokoliv v rozsahu 100m se může připojit do veřejné WiFi sítě, kterou provozuji, sen se splnil a nemusel jsem hnout ani prstem. Stačilo jen počkat, až mě doběhne doba :-)


Chtěl jsem pracovat odkudkoliv na světě...

Tohle navazuje na ty mé předchozí "sny", neboť to jen doplňuje, o čem jsem od začátku snil. Pracovat pro koho chci a odkud chci. Myslím, že nebýt těch předchozích "přízemních" snů, tak tohle by se mi nikdy nepodařilo. Přitom jsem pro tento sen nehnul ani prstem a řešení přišlo tak nějak samo.

Dnes si již opravdu můžu vybírat, pro koho budu pracovat, zda vůbec přijmu nějakou zakázku, zda budu pracovat on-site nebo off-site, zda budu pracovat z Prahy, Londýna, Bostonu nebo z jakéhokoliv jiného místa na světě.


Myslím, tedy jsem - Chtěl jsem, tedy chci...

Myslím, že nejsem jediný, kdo ví, že si máme často a opakovaně pokládat ty základní otázky: "Co chci?", "Co bych chtěl?", "Proč to dělám?", "Co z toho pro mne vyplývá?", "Co pro to musím udělat?", "K čemu je to dobré?"

Je mi také jasné, že v životě nejde často najít jednoduché odpovědi a mnozí po nich (neúspěšně) pátráme celý život. Vidím to na dětech i na dospělácích kolem a ověřuji si, že to je nikdy nekončící proces a že takové otázky nás budou provázet celý život.

K odpovědím nám dají dobrý návod jen takové ty "imaginární" pojmy, jako je morálka, rozhled, moudrost a životní zkušenosti. Nepomůžou nám peníze, žádné tituly ani žádní našeptávači. Každý totiž žijeme jen svůj život a když se ohlédneme (v hněvu), tak pak teprve můžeme hodnotit ;-)

Dnes mám třeba úplně jiné sny a starosti, jak jsem měl před lety. Záleží mi na tom, zda se děti dostanou na Berklee College of Music, zda žena vyhraje konkurz na jednu US pozici, zda... SNY jiných jsou pro mne nyní mnohem přednější, neboť své sny jsem si již většinou realizoval. Ještě se ale musím naučit pořádně surfovat :-))

Schválně, co by kdo chtěl a zdá se mu to nesplnitelné? Je nutné o tom přemýšlet, mluvit o tom a propagovat všude kolem. Jedině tak totiž dostaneme pořádnou motivaci a jakékoliv sny pak dotáhneme k realizaci.