Co má dělat programátor, když ho už moc nebaví programování?

Začínám ve volných chvílích na cestě vyřizovat tu hromadu emailů a narazil jsem na zajímavý dotaz od bývalého kamaráda, známého, či jak mám nazvat někoho, s kým jsem kdysi kamarádil, pracoval na společných věcech, ale kterého jsem asi 5 let neviděl a dnes už vlastně nemáme nic společného ;-)

Ptá se mne, zda nevím o nějakém zajímavém pracovním místě, neboť ho prý již nebaví programování (koho by také bavilo, že). Ve stávající práci mu nabídli místo nějakého IT managera (rozuměj, organizačního vola v obleku), což také nechce dělat, no a stále jaksi nemůže nic zajímavého najít.


Co má dělat programátor v "důchodu"?

Každý někdy řeší, že se mu stávající způsob života nelíbí, že není spokojen na dané pozici, že ho nebaví neustále dokola dělat skoro to samé. Zažil to asi každý a jelikož tady často píšu o tom, že nejlepší v životě je dělat, co nás baví, tak jsem začal následnou online diskuzi na tohle téma:

Já: "Jakou tedy hledáš práci? Co by tě bavilo? Možná bych měl jeden větší projekt v PHP, příp. něco v C++ na Unixu,..."

On: "Nevím, už mě nebaví programování, chci dělat něco jiného."

Já: "Dobře, ale co bys chtěl dělat? Práce je všude plno a stačí jen pohledat. Zkoušel jsi Jobs.cz, Monster.com?"

On: "Jasně, projíždím různé joby, ale nic se mi nějak nelíbí."

Já: "A hledáš něco počítačového nebo zkoušíš i jiné obory?"

On: "Hledám cokoliv, co by mě mohlo bavit, kde bych i něco vydělal a nebyl by to stereotyp."

Já: "Hmm, tak v tom ti nepomůžu. Až se vrátím do ČR, tak skočíme na pivko a pokecáme."


Je podnikání řešením pro "bývalého" programátora?

Načal jsem také téma, ať začne v něčem podnikat, neboť to je oblíbené řešení podobných problémů, když člověk neví, co by vlastně chtěl dělat. V podnikání je možné začít dělat na tom, co nás alespoň trochu zajímá a pak se nějak uvidí. Buď se dostaví úspěch a zadaří se nebo ne. To je fuk, ale každá taková samostatná činnost pomáhá k lepšímu uvědomění, co vlastně chceme a co by nás opravdu bavilo.

Podnikat prý nemůže, neboť splácí nějaké hypotéky na barák, má leasing na auto (pro manželku, on má firemní), dítě v soukromé škole, náklady prý stále stoupají, potřebuje tak mít stabilní příjem. Docela mě pobavil, neboť prý nedávno sdělil manželce, že se musí trochu kontrolovat, neboť na domácnost (včetně těch hypoték a leasingu) může dávat jen 50 tisíc měsíčně :-)

No a teď raďte takovému fachmanovi, který ani neví, co by ho vlastně bavilo. Hypotéky a rodinných nákladů se jen tak nezbaví, od rodiny neuteče, musí proto stále hákovat v nějaké firmě a dělat práci, která ho moc nebaví. Platí ho sice královsky, ale co může takový člověk vlastně dělat?


Svoboda volby?

Není právě ta svoboda rozhodování a možnost volby to jediné, co nám v životě zůstává? Je nutné být v životě takovou cvičenou opičkou, která na gumičce poskakuje, jak někdo píská, nemá žádnou svobodu, je svázaná okolím a tím, do čeho se sama nechala uvrtat?