Nemáme se nikdy odpoutávat od svých iluzí a snů...

Nedávno jsem se vrátil z Londýna do Prahy, sice jen na skok, ale o to intenzivněji jsem to prožíval. Hned jsem se musel vyjadřovat k politice a k volbám, musel s kamarády projít všechny hospody, musel navštívit všechna milá místa, která mi něco připomínají a něčím mě inspirují.

Každý to asi zná, když se vrátí z ciziny, nic neobvyklého :-)

Vždy se mi ale opakuje totéž "procitnutí", které následuje po počáteční euforii, kdy mě poslední dobou opravdu nebaví, že si každý druhý stěžuje, že nemá peníze, že ho práce nebaví,... Kolik já toho zase slyšel od kamarádů a známých, škoda mluvit!

Někdy se musím opravdu v duchu smát, či spíše ušklíbat, když slyším stále stejné příběhy, vidím stejné chyby, které jsem kdysi také dělal, ze kterých jsem se (snad) poučil, o kterých jsem tady i několikrát psal, či se osobně snažil někomu poradit, vysvětlit svůj názor nebo dát příklad.

Většinou marně! Každý se musí sám poučit, sám si na všechno přijít. To je ta nejlepší škola a jediná možná cesta. Někdo je ale nepoučitelný, neboť dělá stále ty samé chyby a nikdy se nepoučí. Někomu ke spokojenosti, k úspěchu, či k dobré náladě, nepomůžou mnohdy ani ty peníze.


Příští zastávka: Paříž, Texas

Tohle krátké "soustředění" s rodinou v Praze jsem využil hlavně ke studiu technologií pro nový projekt, částečně i k načerpání sil a energie, jestli se tomu flákání dá tak říkat. Zvažoval jsem dokonce, že přijmu jeden kontrakt přímo v Praze, neboť s naším projektem to nevypadalo moc růžově, ale nemůžu. Nějak ty chmury ve tvářích lidí v ČR nemám rád ;-)

Přivítal jsem tedy, když mi napsal šéf z US, že projekt je nachystán (záloha je doma) a musíme trochu zrychlit. Získali jsme tedy trochu času na přípravu, což mě docela potěšilo, ale musím odjet:

"...then there will probably be another month or two of the client working with the 2 project leaders (which I hope to provide also, but they need to be onsite) planning the project strategy. Then the developers (all virtual office) will be picked and given their assignments."

Odjíždím tedy na pracovní dovolenou, jak říkám dnům v cizině, kdy se jen tak plká o ničem s klientem a v klidu se "on-site" připravuje realizace projektu. Samozřejmě, trochu se zapotíme, ale Texas je něco jiného, jak jednání s nějakým protřelým bostonským investorem ;-)

Nejedu tedy do Paříže v Texasu, ale ten název kultovního filmu Wima Wenderse se mi líbí a používám ho vždy při takové cestě:

"A place for dreams. A place for heartbreak. A place to pick up the pieces. Where lost love is found..."


Dobré čtení na cestu

Technické literatury mám plnou hlavu, tak jsem si na cestu zabalil plno jiných knih. Rád bych doporučil "Příběhy z olivového ostrova", což je knížka plná postřehů z řeckého ostrova Korfu, kterou jsem zhltnul za pár hodin v letadle a kterou nedávno vydala Ostrovanka.

V knize autorka, která již více jak 10 let žije se svým řeckým manželem a dvěma dětmi na tomto kouzelném ostrově, poutavě popisuje své zážitky a milé postřehy z ostrovního života. (Kdo má zájem, tak autorka současně provozuje firmu Korfu Services, kde nabízí komplexní služby spojené s cestováním na Korfu.)

Příběhy z olivového ostrova
aneb Když na Korfu kvetou mandloně

(Viz - Nakladatelství Lidové noviny, 05/2009, objednávky tamtéž)

Moc pěkné čtení a vřele doporučuji. Věřím, že autorka vydá brzy pokračování, příp. se rozhodne vydat i příběhy "Ze života zmatené slečny" :-)


Začíná mi opět nová etapa, plná snů a ideálů...

"Nemáme se nikdy odpoutávat od svých iluzí, protože ty když zmizí, budeme dále existovat, ale nebudeme žít!"

To je starší citát, který plně vystihuje můj přístup k životu a jehož podstatu jsem našel i v milém čtení z olivového ostrova. Díky, Ostrovanko!