Když jsem začínal s podnikáním v IT oboru jako "vývojář" (Software Developer), tak jsem věděl, že pro opravdu velké zákazníky a velké zakázky je nutné vystupovat jako normální firma, tj. mít firemní kanceláře, sekretářku, zaměstnance.
Tohle totiž zásadně rozhoduje při získání jakékoliv lukrativní zakázky a doma "na koleně" takhle opravdu podnikat nelze. (Platí hlavně pro ČR a je to jeden z důvodů, proč v tomto oboru v ČR nepodnikám a už nikdy nebudu.)
Firemní kancelář jsem měl vždy, nikdy jsem totiž nechtěl, aby mě nějací zákazníci otravovali doma nebo volali na můj domácí telefon. Věděl jsem také, že je nutné mít neustále někoho na firemním telefonu, takže jako prvního zaměstnance jsem nabral spolehlivou osobní asistentku (na doporučení), která se mi starala o administrativu, vyřizovala firemní telefonáty, domlouvala schůzky a vedla kompletní přehled o zakázkách a všech klientech.
Věděl jsem také, že dříve nebo později budu muset najmout další vývojáře a že musím delegovat rutinní činnosti někomu jinému. Stačí z prvních zakázek vytvořit počáteční kapitál a pak investovat do vybudování firmy se zaměstnanci.
Jak začíná samostatný "vývojář software"?
Když jsem získal první zakázku, tak jsem jen smluvně ošetřil přesný rozsah a zadání zakázky, termín dodání i cílovou odměnu. Vypracoval jsem řešení, dostal zaplaceno a mohl si užívat vydělaných peněz. Při práci na další zakázce jsem ale najednou dostal požadavek od dalšího zákazníka na jinou zajímavou práci, dále od třetího další potenciální zakázku, no a jak jsem to vyřešil?
Mohl jsem další zakázky odmítnout, ale jelikož jsem podnikavý typ a mým cílem bylo vybudovat menší vývojovou firmu, tak jsem na nové zákazníky nabral další dva vývojáře, lehce připravil analýzu a s novými pracovníky projednal návrh řešení, na kterém budou pracovat, a sám jsem "v klidu" dokončoval původní zakázku.
(Stranou teď ponechám, že rozhodnutí nabrat nové pracovníky pro nové zakázky bylo ještě doplněno statisícovými investicemi do nových pracovních míst, počítačů, licence software, na což navazovala příprava pracovních smluv a základní vyškolení.)
Po dokončení své samostatné práce, jsem se ale musel plně věnovat shánění dalších zakázek, aby dosud vynaložené investice do nových vývojářů nepřišly vniveč. Takže jsem se začal aktivně vyhledávat nové zákazníky a projednával nové zakázky. Následovala příprava smluv a základní analýza pro stávající (kmenové) vývojáře, kteří dokončovali dosud svěřené projekty.
Skvělé, první kolo je za námi, následuje řešení technických a časových problémů, když si někdo z vývojářů neví s něčím rady. Rozhoduji se nabrat další pomocníky, ať už formou kontraktu, na dohodu o pracovní činnosti, či jako stálé zaměstnance. Tým se pěkně rozrůstá, místo dvou vývojářů se stabilizuje několik týmů, které pracují samostatně na svěřených projektech.
Co dělám já? Stále sháním nové zakázky, přesvědčuji potenciální klienty, že my jsme ta nejlepší firma s dobrými referencemi, navazuji nové kontakty všude, kde se dá (třeba i na golfu), dělám prezentace, připravuji smlouvy,... Moje osobní asistentka už nestíhá příval práce, je potřeba nabrat firemní účetní a daňového poradce.
Softwarová firma běží, co dělá majitel?
Vše pěkně běží, ale já dělám to, co jsem původně nikdy dělat nechtěl. Netušil jsem, že vést vývojovou firmu znamená pracovat hlavně jako úředník, který nedělá to, co ho baví a věnuje se většinou jen papírové činnosti a organizaci čehosi. Musím nabrat někoho na shánění zakázek, nevím ovšem o nikom, kdo by byl schopen takového výkonu jako já, měl takové přesvědčovací schopnosti a úspěch při projednávání podmínek se zákazníkem.
Dobře, z konkurzu vybrán jeden obchodní ředitel a k němu 2 obchodní zástupci, kteří vypadají schopně a jako obchodní tým by mohli převzít oblast, kterou jsem dosud zajišťoval sám. Náklady stoupají, firma musí generovat větší a větší zisky.
Můžu jet spokojeně na dovolenou? Na pár dnů jistě, ale dlouhodobě to zatím nejde. Firma generuje stále větší a větši zisk, stoupají náklady. Musím rozhodovat, zda nabrat nové pracovníky, či zakázky odmítnout, musím sledovat finanční pohyby a optimalizovat investice do vybavení, budujeme nové vzdělávací středisko, náklady na provoz i pracovníky stoupají, musím schvalovat další investice (z mého zisku), zaměstnanci by chtěli odborná školení a jiné firemní požitky, při náhodné kontrole officu se ale flákají, obchodní tým chce firemní auta...
Co je a bylo mým cílem?
Chtěl jsem tohle vůbec někdy dělat? Chci se starat o nějakou takovou firmu, chci stát s bičem nad zaměstnanci a kontrolovat jejich činnost? Opravdu ne, peníze se dají vydělat mnohem jednodušeji, s čistou hlavou a bez starosti o zaměstnance, kterým jde o požitky až v první řadě a většinou koukají jak "oprcat" vedení.
Co dělat se zaměstnanci, kteří v pracovní době chatují, blogují, dělají si vlastní kšefty na firemní technice a s firemním software, kdy takové vypalování hudby a stahování filmů je to nejmenší, co by snad šlo ještě tolerovat?
Není jednodušší firmu prodat, užívat si vydělaných peněz někde na jachtě nebo začít opět od začátku jako samostatný "vývojář software", který se může vykašlat na další budování nějaké firmy, pracovat raději jen pro sebe a na tom, co ho baví?
Začínám tedy opět jako samostatný vývojář jen se svou spolehlivou osobní asistentkou a je mi opravdu, opravdu, velmi dobře :-)
Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world
Partners & Sponsors
Advertisement
19 comments :
Celé jsem to přečetl s lehkým úsměvem, protože to všechno vidím teď u sebe. Zrovna před chvílí jsem řešil, že asi budu muset firmu centralizovat do kanceláří (a neskutečě tím zvednout náklady) a to jen proto, aby to dobře vypadalo před zákazníky...
2Petr: Přesně tak, ten "dojem" na české zákazníky je to, co mě vždy štvalo. Nikdy nepochopím, proč na tomhle zrovna záleží :-)
Nicmene chybi mi tu jake z toho je ponauceni? Protoze kolecko se bude zase opakovat.
Kolečko se už neopakovalo a ponaučení je jednoduché (už jsem o tom tady kdysi psal, tak asi proto to není přímo v tomto příspěvku):
Nebudovat žádnou firmu, pracovat jen na sebe, být zodpovědný jen za své činy, vše dle pravidla, co vydělám je moje :-)
Každý máme ale jiné priority, pro někoho může být nějaká "managerská" činnost třebe velmi lákavá :D
Kdyz mate korporatniho zakaznika, ten k Vam nejspise nepojede - je zvykly, ze dodavatele za nim jezdi sami. Takze reprezentativni kancl nepotrebujete.
Vyvojarska outsourcingova firma je velky vopruz. Bohuzel jsem to taky musel pochopit na vlastni zkusenosti.
Nicmene ponauceni mam z toho jine ;) Ted uz chapu o kom dnes psal John svuj clanek :)
2Nishkam: Nevím, pro jaké zákazníky pracuješ ani kolik zaměstnáváš vlastních zaměstnanců, ale možná ti je jasné, že abys dostal vůbec pozvání na návštěvu "korporatniho zakaznika", tak musíš už jako nějaká firma vystupovat.
Sídlo musíš mít, i když k němu jedeš nebo si myslíš, že tě pozvou na konkurz, když nemáš ani žádný kancl?
Jsem ale rád, že podnikání v ČR jsem zabalil, neboť všude se to jen hemží takovými předsudky :-)
Myslim, ze ten kancl nezajima vsechny. Alespon takovou mam zkusenost. Neumim sice golf, nemam 8-mistne obraty, ani nezamestnavam desitky lidi, avsak mam sve zkusenosti s korporatnimi zakazniky a dlouhodobym outsourcingem pro ne. Dokonce podnikam na ZL a mam divne neceske jmeno :).
Ne vzdy se totiz duvera zakazniku zaklada na kanclu a golfu, nekdy staci 1 dobre doporuceni. Konec koncu v CR je dnes spousta zahranicnich firem.
Bohužel nezbývá než souhlasit s předsudky ohledně toho "dáme přednost větší firmě". Můžu mít sebelepší reference, lidi, kteří v náporu vypomohou, či v oblastech, v kterých nejsem silný, ale proste větší zakázky jsou tabu a nikdo se nebaví...
Ja jsem nepsal o Caymanovi... Ale myslim, ze tu administrativu jde asi taky nadelegovat.. ze to je spise jen o tech penezich. Kdyz jsou naklady moc velke a zisk nestaci tak se delegovat nic neda... A pak je lepsi to nedelat.
Já v tom nevidím nějaké odsouzeníhodné předsudky. Když např. banka chce aby jí někdo vyvinul aplikaci a má na výběr ze 2 srovnatelných firem a jedna firma má řádné sídlo a druhá žádný nemá, tak co budí větší důvěru? A takových analogií bych našel i v jiných oblastech života, kde "předsudky" mají svý opodstatnění... Je to vše o důvěře, pokud bych věděl, že ta firma bez sídla je fakt špička s mnoha kladnými referencemi, tak to nebude na škodu, ale když jsou pochyby... Vývoj mě zatím taky baví o dost víc, ale když vidím tu nekompetenci ve vedení, tak jednou bych chtěl dělat i manažera a svůj tým, či oddělení (srovnatelné s malou firmou) bych si věřím dokázal ohlídat. Nastavím procesy a když se nedodržujou tak podle zákona padajícího hovna bude zle. Stroj pozitivní a negativní motivace by zde nemusel být na škodu hehe
2Paolo: Jasně, to je normální, že banka dává přednost velkým a zavedeným firmám, které "zítra" nezkrachují.
Těmi "předsudky" jsou ale třeba posuzování firmy podle auta, ve kterém přijedeš, podle kvality obleku, počtu zaměstnanců atd. Některé firmy to řeší třeba tak, že nabírají desítky studentů nebo lidí na ŽL, aby ušetřili, což jsou metody, které jsem nechtěl následovat.
Svůj tým nebo menší firmu si dokážeš ohlídat, jde ale o to, že tohle nemůžeš delegovat a že ta managerská práce bude tvoje náplň práce, což je to, co jsem dělat nechtěl, ale pár let dělal :-)
Čtouc, spokojeně jsem se šklebil. STejný průběh, stejný konec. Jen trošku dříve uskutečněný. NEdělám poro velké, konec pestiže. ALE mám stejné finanční možnosti se SETINOU starostí a zodpovědnosti. No nebetre to.
Pripomnelo mi to jednu zajimavou knizku „Vedení rychlostí růstu” http://www.marketingovenoviny.cz/index.php3?Action=View&ARTICLE_ID=1192
JO jo, tu knihu by měl každý přečíst. Větších pítomostí sepsaných do jednoho obsahu nikde nenajdete.
A nezapoměňte hlavně ten marketing.
S novou dobou trvalé stagnace zapomeňte, marketingovy žvásty jsou k níčemu. Již půjde jen o podstatu. Umíš jseš v kole, neumíš jdeš z kola ven.
2Nishkam: Dík za link, možná jsou tam "pitomosti", jako ve všech podobných knihách, ale líbil se mi ten obrázek o změně role šéfa. To sedí dokonale :-)
Velmi zajimave a ctive, podobny vyvoj vidim i u sebe
Prešiel som si aj výkonným aj manažérskym a naučil som sa zásadné pravidlo: Alebo to riadim, alebo to robím, oboje sa súčasne a súmiestne vykonávať nedá.
Ako ešte čerstvý som bol raz na pozícii, kde sa odo mňa očakávalo aj vykonávať aj riadiť a veru stačilo mi 3 týždne na získanie jednej z najväčších životných skúseností.
A opísal si to presne. Mnoho ľudí začne podnikať, lebo ich baví TO robiť. Po čase sa dostanú do špirály a zrazu sa ocitnú v pozícii, že TO už nerobia ale riadia. Sú super fachmani, ale už to nerobia, už to riadia a málokto je dobrý na obe veci. Navyše sa pridruží problém s horevyššie spomenutou poučkou a na osobné nešťastie "je zaděláno" a podnikanie sa stane frustrujúce. Pretože človek je naučený, že mu veci idú od ruky, ale zrazu sa morí s nejakým manažérskym rozhodnutím...
2Piki: To je přesně ono: "Alebo to riadim, alebo to robím, oboje sa súčasne a súmiestne vykonávať nedá." Díky za chytré doplnění, tak to presne je.
Mně by ani tak nevadilo řídit lidi, ověřil jsem si, že to docela umím (někdy i stále dělám). Jen jsem si najednou uvědomil, že nechci řešit něčí životy, nechci být ovládaný firmou a spojenými starostmi (vše delegovat opravdu nejde). Chci žít svůj život a dělat to, co mě baví :-)
Cyaman toto je fakt clanok z duse. Postupne jak sme naberali do firmy ludi na odhlahcenie roboty, sme dosli na to, ze prestavame robit a musime velmi vela casu venovat komandovaniu a riadeniu zamestnancov, ktory sa prirodzene robote brania az na par svetlych vynimiek (ale tych je fakt velmi malo).
Tak sme sa po case rozhodli sa zase vratit na 2 men show, brat len zakazky co nas bavia a spolupracovat len s overenymi externistami a za prisnych, ale vyhodnych podmienok pre obe strany. A naozaj sa zase po case zacinam citit uvolnenejsie a praca ma zase zacala viac bavit.