"Volal mi známý, který si může dovolit hodně, ale už si nechce dovolit všechno. Rozhodl se, že si nekoupí Porsche 911,... přemýšlí o koupi Fiatu 500, autíčka ze spodního konce tabulky výkonností."
Když nyní pominu značky těch aut, tak tento citát z mále zprávičky v ekonomickém deníku E15 (Čas k zamyšlení) snad asi vyjadřuje nejlépe, že teprve finanční krize přinutí některé lidi k zamyšlení a k opravdovému posuzování hodnot.
Více různých pohledů na finanční krizi?
Když budeme schopni se zamyslet a podívat se na různé situace v životě z různých stran, tak ten pohled z více úhlů nám může pomoci pochopit všechny zákonitosti, důvody i následky. Někomu to pomůže nahlédnout i do budoucnosti a připravit se na předpokládané situace.
Na finanční krizi se totiž dá dívat z několika různých stran, kdy ty základní pohledy jsou (1) pohled jednotlivých občanů, (2) pohled firem a podnikatelů, (3) pohled států a politiků. Různé skupiny občanů se chovají různě, rozdíly jsou i v chování velkých, malých, domácích nebo zahraničních firem. Různě ke každé krizi přistupují i státy ve světě, politické strany, jednotliví politici i pánko velkomožný na Hradě.
Každý by se měl podívat na všechno právě z tohoto nejdůležitějšího úhlu, aby pochopil a našel nejlepší řešení současné krize.
1. Co dělá jednotlivec, občan, zaměstnanec?
Co dělá samostatný jednotlivec nebo rodina, když řádí krize a peněz se nedostává? Jsou sice lidé, kterých se žádná krize nedotýká, neboť mají dostatek prostředků a žádnou krizi ani nevnímají. Některé skupiny mají např. své důchody nebo sociální dávky taky docela jisté.
Většina "normálních" občanů někde zaměstnaných ale začíná šetřit a nekupuje zbytečnosti. Při každé investici se mnohem více posuzuje cena a kvalita, vybírá se levnější zboží nebo služby, příp. se nepotřebné nákupy odkládají na neurčito a čeká se na větší slevy. Zodpovědný jedinec se snaží nežít na dluh a rozmařile neutrácí. Připravuje se na dobu, kdy by mohl např. přijít o práci, neboť firma, kde pracuje může zkrachovat "díky" rozmařilosti a hlouposti managementu.
Obecně se dá říci, že právě jednotlivec, tj. konečný spotřebitel, je tím základem všeho, neboť jen chování spotřebitelů ovlivňuje trh, nabídku firem, bank, či úspěch nebo neúspěch všech podnikatelů. Jednotlivec pracuje někde ve firmě, kde se něco vyrábí nebo kde se poskytují služby. Jednotlivec nakupuje zboží v obchodech, využívá různých služeb, cestuje, bere si hypotéky, kupuje nová auta, ukládá peníze na bankovní účty, investuje volné prostředky,...
Chytrý jedinec myslí na vzdělání, neutrácí za hlouposti, váží si svého času.
2. Co dělají firmy a podnikatelé?
Co dělají firmy a podnikatelé, když všude řádí krize a jejich zákazníci (občané nebo druhé firmy) nic nenakupují nebo omezují nákupy jen na to nejnutnější? Některých firem se krize sice moc nedotkne, neboť mají třeba na trhu monopol zaručený státem, takže stačí trochu zdražit a zisk je opět dostatečný. Další firmy mají zase dobré lobbisty, kteří jim zajistí dotace od státu, pro které si přiletí soukromým tryskáčem.
Obecně se ale každá normální firma, které jde o hospodářský růst a maximalizaci zisku, snaží optimalizovat náklady, hledá levnější dodavatele, snižuje počet zaměstnanců, hledá nové trhy pro své výrobky a služby, snaží se podpořit koncové zákazníky k nákupu reklamou, poskytováním slev (z předraženého zboží) nebo výhodných nabídek (Pay one, take two! Buy now, pay later!), nabízí třeba k novému domu zdarma kompletní vybavení nebo nový Mercedes,...
Chytré firmy myslí na své zákazníky a poskytují jim dobré služby, vybírají si jen dobré šéfy.
3. Co dělají státy a političtí představitelé?
Jak které státy, jak které politické strany, jací, kteří a čí politici :-)
Státy a jejich představitelé jsou kapitola sama pro sebe, proto si dokončení tohoto zamyšlení nad finanční krizí nechám na příští příspěvek, včetně závěrů a možných poučení, která by nám všem mohla trochu více otevřít oči ;-)
Jen jeden "státní" příklad na závěr:
Koncem minulého týdne se začali sjíždět do švýcarského Davosu (svými soukromými letouny) účastníci světového ekonomického fóra. Česko reprezentuje jen pán z Hradu, Polsko má hned čtyři zástupce, Francie posílá pět hostů. Americký prezident Barack Obama ale nařídil klíčovým představitelům země zůstat doma a zabývat se aktuálním řešením problémů země.
Co více dodat? To je snad typická ukázka přístupu politiků v různých zemích, kdy někdo preferuje posilování osobního ega diskuzemi o ničem, neboť je schopen zastavit i globální oteplování, další politik preferuje spíše reálné řešení problémů země, za kterou má odpovědnost ;-)
Napadá snad někoho nějaký smysluplný důvod, proč jel Klaus do Davosu za státní peníze, které mohl dát třeba na charitu, když už chtěl utrácet ze svého prezidentského rozpočtu?
6 comments :
Ahoj Caymane,po dlouhé době jsem zavítal opět na tvůj blog.a po ještě delší reaguju (články o aplikacích a programování jdou svou podstatou mimo mě, takže jsem se hned chytil tohoto :-)
Tak nějak obecně máš pravdu, pouze drobný dodatek - ne všichni manažeři firem postižených krizí mají šanci reagovat tak, jak píšeš, a proto ne všichni jsou ti, kvůli kterým chudáci zaměstnanci mohou přijít o místo.
Moje firma je z 80% navázána na globální klientelu, která zavřela kohoutky ještě dříve, než rusáci plyn. Nejsem zhýřilec ani nešetrný hlupák, přesto jsem jednu blbost udělal - vsadil jsem na velké klienty, protože malí ti neumožní až takový růst.
Nakonec i já propouštím ty chudáky lidi.
A není to bohužel má vůle.
2Honza: Špatné hospodaření velkých firem ovlivňuje samozřejmě i všechny menší dodavatele, kteří jsou na výsledcích jiných firem závislí.
Nic to ale nemění na odpovědnosti každého managera, který by měl být sám zodpovědný za analýzu trhu, za diverzifikaci portfolia pro širší skupinu zákazníků. Přílišná závislost na velkém odběrateli přináší pak ty nezaviněné problémy s propouštěním lidí, příp. i se zavíráním provozu.
> ad otázka na konci;) "Rozumný" důvod se dá těžko najít, ale faktický už lépe. Tak třeba 1) protože "státní" peníze pan prezident nedostane, pokud je neutratí (podobně jako úřady dostanou od svých nadřazených úřadů menší obnos, když méně utrácí - přece tolik nepotřebují), 2) je pro něj mnohem větší prezentace sama sebe ukázat se v Davosu, než dát stejný obnos na charitu 3) takoví lidé mají neukojitelnou potřebu, aby je někdo poslouchal a byli pro někoho důležití 4) opravdová práce je až příliš náročná;)
"...takoví lidé mají neukojitelnou potřebu, aby je někdo poslouchal a byli pro někoho důležití" :-)))))
ale no tak Caymane, budu se snažit, aby to nevyznělo, jako žes mi šlápl na kuří oko. Vím, co máš na mysli, ale přece mi nechceš tvrdit, že jsi vždycky ty sám dokázal perfektně odhadnout klienty?
A za druhé - nedávno jsme se shodli na tom, že v Čechách rozhoduje deloko více fakt kdo koho zná. Jeden je rád, když nějaký kontakt = nového klienta = nové zakázky získá. Jinak je v té situaci kdy se hádá o halíře, nechá se tlačit do kouta a zjišťuje, že to třeba nechce dělat, ale musí....
Opět mám trochu pocit, že jsi odpověděl jako kdybys to vyříznul z příručky o managementu.
Myslím, že je jasné, že teorie se od praxe liší zcela zásadně. Zvlášť v naší kotlině.
A kdo to nevidí nebo nechce vidět, přeju mu jeho růžové brýle.
2Honza: Ten můj komentář nebyl ani tak na tebe, psal jsem to obecně, neboť tvou firmu neznám a nemůžu vůbec hodnotit. Co jediné může ale dělat třeba i dobrá firma, když jeho hlavní odběratel má problémy? Veze se na úplně stejné vlně.
Na to doplácejí třeba všichni ti subdodavatelé Škoda Auto, kteří teď najednou nemají odbyt a krachují. Nezaviněně? To je otázka.