Co dělají státy a politici v době krize?

"Jak které státy, jak které politické strany, jací, kteří a čí politici", jak jsem uváděl v předchozím příspěvku - Volný pád trhu..., kdy někteří politici jezdí diskutovat do Davosu, další zůstávají doma a snaží se řešit krizi.

Státy jsou totiž kapitola sama pro sebe, neboť ani moc nemusí hospodařit, jako každý zodpovědný jedinec ve společnosti, nemusí se snažit optimalizovat provoz, jako všechny dobré firmy. Když stát nemá peníze na provoz, tak se zadluží, trochu více zdaní občany a firmy, no a vesele se jede dál do dalšího volebního období ;-)

Kdyby se totiž každý stát choval jako zodpovědný jedinec nebo jako fungující dobrá firma, tak by nemohl dělat žádné populistické kroky, kdy přidá jedná skupině obyvatel na úkor nějaké druhé, kdy některým firmám poskytne výhody a jiným ne. Zaměstnával by jen dobré managery, optimálně by hospodařil se svěřenými prostředky, omezil by provoz státu na naprosté minimum, zrušil by nepotřebné instituce a úřady, financoval smysluplné a kvalitní služby, podnikatelům by připravil motivující podmínky.

Dobrý stát by se měl chovat jako každá jiná firma, která chce úsporně hospodařit, chce mít dostatek prostředků na provoz, investice a další vývoj (školství, zdravotnictví, infrastruktura), spokojené zaměstnance (občany) a vzkvétající firmu (zemi).

Dobrý stát by nepodporoval polostátní firmy ani parazitující organizace a raději by snížil občanům i firmám daně. Jednotlivcům by zůstalo více v peněžence na utrácení, na jídlo, na nákup potřebných i nepotřebných věcí, firmy by nemusely tak propouštět a dobré podnikatelské podmínky by je motivovaly zůstávat v dané zemi.

Jak by měl reagovat na krizi každý dobrý stát?


1. Ušetřit na vlastním provozu

Vláda a politici by se měli zaměřit v první řadě na to, kde by stát mohl ušetřit, aby jeho provoz nebyl tak drahý. To by měla být priorita #1 a tím by se mělo začít. Úplně stejně totiž musí na finanční krizi reagovat každý zodpovědný jednotlivec a každá úspěšná firma.

Co takhle, kdyby prezident, poslanec a senátor byly neplacené (čestné) funkce? Naivní utopie, já vím, ale o každém bláznivém nápadu se musí nejprve začít mluvit ;-)

Viz také - Jan Švejnar, Václav Klaus nebo Karel Gott...


2. Snížit daně jednotlivcům i firmám

Plošné snížení daní by pomohlo všem, rychle, okamžitě, bez nějakých dalších investic, to je bez diskuze. Stát by sice přišel o miliardy na příjmech, ale co takhle zrušit 2-3 ministerstva, snížit počet poslanců a senátorů na polovinu, zrušit některé nepotřebné organizace, nepodporovat polostátní firmy?

Snížení počtu poslanců na polovinu by chod státu vůbec neohrozilo a nikdo z občanů by si toho snad ani nevšiml. Opět utopie, k tomu se nikdo z politiků neodhodlá ;-)

Viz také - Milujeme naše poslance!


3. Investovat do školství a vzdělávání

Tohle je jediná smysluplná investice s dlouhodobým přínosem, neboť jen chytrý a vzdělaný jedinec má (vždy bude mít) šanci na každém konkurenčním trhu. Jedině stát, který dbá na vzdělání, investuje do školství, vědy, výzkumu, může mít šanci uspět v globálním světě, může přilákat zahraniční firmy, které hledají odborníky.

Pomůže snad státu zvýšení a prodloužení podpory v nezaměstnanosti a přinutí to někoho hledat si práci? Koupí si snad hned všichni nové auto při plánovaném návrhu na odpočet DPH? Přinutí snad plánované novomanželské půjčky někoho vzít si hypotéku na byt nebo dům?

Viz také - Investice do vzdělání se vyplatí...


Může hospodářství neustále a trvale růst?

Proč většina politiků považuje za ukázku kvality hospodaření (státu, firem), když hospodářské výsledky stoupají a zvyšuje se produkce, prodej, obrat, zisk? Dá se trvale udržovat neustálý hospodářský růst? Ne, trvalý hospodářský růst je nesmysl a dříve nebo později se musí zastavit.

Každý s normálním selským rozumem si asi dokáže představit, že poptávka v nějaké zemi je omezená a u menších států není problém ji nasytit. To platí na lokálním trhu i při exportu zboží a služeb, neboť poptávka i v jiných zemích má své limity, které jsou navíc doplněné globální konkurencí jiných firem na světě.

Většina podnikatelů tohle již pochopila, neboť každá firma má omezené kapacity na výrobu i prodej, příp. zná počet obyvatel, kteří by mohli být jejími klienty v dané zemi (mobilní operátoři by o tom mohli povídat).

Dobře to zná i majitel hospody s penzionem, neboť počet míst je omezen, stejně tak počet možných pokojů k pronajmutí. Ví to jistě i každý drobný podnikatel, neboť jeho den má jen 24 hodin a nemůže neustále rozšiřovat nabídku svých služeb ani množství zakázek, které dokáže vyřídit ;-)

Na závěr ještě něco k zamyšlení:

"...the fundamentals of the market is that to buy, someone has to be willing to sell, and to sell, someone has to be willing to buy."