Nemá cenu se za něčím honit, však ono to přijde samo?

Tuhle větu v titulku jsem náhodně zaslechl kdesi v diskuzi a po prvotním pousmání mě to přinutilo se nad tím zamyslet.

Proč tak hodně lidí používá fráze, že něco nejde, že nemá cenu se za něčím honit? Vždyť to ani nezkusili, jak tedy můžou vynášet taková zásadní rozhodnutí?

Kdyby to alespoň doplnili přesnější definicí, která už má trochu větší smysl: "Nemá cenu se za něčím honit, však ono to přijde, když je člověk připraven!"

Souvisí to hlavně s tím, že hodně lidí si myslí, že plno věcí v životě nemůžeme moc ovlivnit, neboť vnější okolnosti stále nějak mění náš život, ať se snažíme, jak chceme, ať tomu říkáme štěstí nebo náhoda, ať se nám něco náhodně připlete do cesty, či když se jen rozhodneme jinak, než bychom se rozhodli v jiné situaci a na jiném místě.

Vůbec teď nemluvím o všech těch pesimistech, které asi každý kolem sebe někdy viděl, kteří na všechno reagují slovy: "To nemá cenu!", "To nijak neovlivníš a nic nezmůžeš!", příp. "Drž hubu, nebo se ti to vrátí!" Jasně, klasický český smrádek a teploučko aneb nehas, co tě nepálí, snaž se využít všech výhod a nikomu o tom neříkej ;-)


Co nejvíce ovlivňuje náš život?

Jaký jsem, co umím, o čem přemýšlím, jaké uznávám hodnoty, zda chci vše jen vykešovat, čím se zabývám celý den, co čtu, na co se divám, s jakými lidmi se stýkám,... To všechno jsou věci (vnější okolnosti), které ovlivňují, jak se zachováme v určité běžné situaci, jak budeme reagovat i na náhodné situace, co se objeví kolem nás, zda si vůbec všimneme příležitostí, které kolem nás sviští.

Samozřejmě, někdo tupý duchem (traktor, nitěnka) nebo zaslepený (penězi, majetkem) vidí něco úplně jiného, jak nějaký tvůrčí a otevřený člověk s nezkaženou myslí, upřímným přístupem a otevřeným pohledem na svět i na lidi.

O té "připravenosti" a "nezkaženosti" mysli tady často píšu, je to ale proto, že to je právě ta nejdůležitější podmínka každého opravdového úspěchu a vnitřní spokojenosti. Kdo je úspěšný ve svém životě, tak se vyznačuje vnitřní vyrovnaností, umí rozlišovat důležité od urgentního, dokáže rozlišit chytré rady od stupidních, no a to dodává sílu řešit i náročné (krizové) situace. Ta osobní vyrovnanost pak působí podobným způsobem i na všechny kolem.

Možná málokdo chápe, ale nové Ferrari ani neomezené prostředky na kontě nikomu nepomůžou, aby byl nějak rychlejší ve špičce v dopravní zácpě na magistrále, neodvrátí nijak ani okamžik, kdy se všichni sejdeme na opravdu konečné stanici, kdy vzpomínky a pocity, co tady po sobě zanecháme, nebudou určitě to, že jsme měli nějaké luxusní auto v garáži ;-)


Svůj k svému aneb vrána k vráně sedá...

Jací jsme uvnitř a co děláme, jaké máme vzory, komu nasloucháme, to se pak projeví i v tom, koho kolem sebe máme (svůj k svému), ať už v kladném nebo záporném smyslu. To je to, jak si vlastně tak nějak vnitřně připravíme ty vnější okolnosti, které prý nejde nijak ovlivnit.

Nic není otázkou štěstí nebo náhody. Nic "samo" nepřijde. Každý tomu musí pěkně pomoci, třeba jen tou připraveností, otevřenou myslí, či tím, že místo do luxusního auta bude investovat do něčeho více smysluplného, příp. když má na vyhazování, tak dá balík na charitu ;-)

Vysvětlujte to ale někomu, kdo nechápe, o čem ten život vlastně je!


Neposlouchat rady pomýlených...

Život je od toho, aby se naplno prožil, aby každý zkusil i to, co nedokáže, co je třeba i pro někoho nepochopitelné. Kdybych dal na rady všech těch starších "zápecníků" s pomýlenými životními hodnotami, tak by se mi jistě nepodařilo pracovat na programech, které nyní řídí automaty v několika kasinech v Las Vegas, nikdy bych neprogramoval pro studia v Hollywoodu a nikdy bych se nedostal na karibské ostrovy ;-)

Viz také - Umíme optimálně rozdělit svůj čas na vše důležité...