Důkaz místo slibů aneb nevěřte nikomu jeho "pravdy"!

Platí asi už od narození, že nikdo nevěří nikomu. I malé děti mají vlastní rozum a dělají si legraci z rad typu: "Nelez na ten strom, spadneš!", "Nešahej na tu troubu, spálíš se!"

Teprve vlastní ověření cizích rad nám jaksi otevře oči, že je někdo o něco chytřejší nebo zkušenější, jehož rady bychom mohli (někdy) následovat.

"Ty, vole, já jsem ti to říkal!" "No, jó, no, měls pravdu."

Na tom "nevěřit nikomu" je ale v jádru něco dobrého, neboť každý si potřebuje vše vyzkoušet osobně a na většinu chytrých věcí, které do nás kdysi někdo "vtloukal", přijdeme obvykle až tehdy, když je prožijeme a ty cizí pravdy si ve vlastním životě ověříme.


Nevěřte slepě nikomu, vše si ověřte!

Mnohokrát jsem tady citoval názory chytrých lidí ze světa, kterým věřím a které jsem se pokoušel publikovat jako rady čtenářům. Věřím jim, neboť jsem si je sám ověřil, proto jsem se z nich i poučil a snad je dokážu i tlumočit. Když pak dávám nějaké vlastní rady, které vycházejí jen z mých zkušeností, tak jim, prosím, slepě nevěřte!

Mnohokrát jsem se setkal s nesouhlasem, ať už zde, či na nějakých jiných diskuzích, kam občas zabloudím, což je naprosto v pořádku a díky za každý nesouhlas. Každý nesouhlas je názor a jako takový má stejnou, ne-li větší, váhu, jak třeba "slepý" souhlas.

Nevěřte ale nikomu, kdo se vám snaží něco nabulíkovat. Když vám to bude stát za to, tak si to ověřte a pak si teprve udělejte názor. Takovým způsobem totiž dokáže každý eliminovat všechny ty bulíkovače a mystifikátory, kteří jsou přesvědčeni o své neomylné pravdě. Takhle si také lze ověřit, že někdo měl třeba kdysi pravdu a něco na jeho názorech bylo.

Našel bych plno takových lidí ve svém životě, kterým jsem nevěřil, ignoroval jsem jejich rady, myslel jsem si svoje. A ejhle, sem tam mi něco dojde až časem, kdy si vzpomenu na něčí chytrou myšlenku a musím přehodnocovat.

Nikdo nemá patent na rozum, každý hledáme svou cestu, své pravdy, získáváme stále nové a nové zkušenosti, děláme stejné chyby jako mnoho lidí před námi. Někdy se poučíme, ale obvykle se všechno opakuje na jiných příkladech. No a dokud nerezignujeme, tak nás ten tulák po hvězdách neopustí do konce života.

Vše ale souvisí jen s tím, koho každý ve svém životě potká, s kým se denně stýká, kdo ho ovlivňuje, čí vzory přejímá, jaký způsob života obdivuje, co se mu honí celý den hlavou, tj. co dělá, co čte, o čem sní. Kdo do sebe každý den cpe vymyšlené bulvární zhovadilosti, kdo celý den kouká tupě na olympiádu, kdo si nechává vymývat mozek honěním ega některých postižených jedinců ve společnosti, ten se nemůže divit, že nikdy v životě nic nepochopí.

Dnes, naštěstí, každého svobodná volba a osobní rozhodnutí.


A jeden malý "důkaz", ze kterého se dá poučit:

Kdysi se nabízelo k prodeji jedno "velké ego" za nějakých asi 500 tisíc (všude toho bylo plno, ať už na Webtrhu nebo na Lupě). Nabízelo úžasných 10 tisíc návštěvníků denně, kdy pár chytrých lidí se shodovalo, že je to totální nesmysl, pár dalších chytrých lidí naopak tvrdilo, že je to dobrá investice, neboť návštěvnost prý zůstane i po prodeji.

Co ukázala doba poté, kdy "velké ego" oficiálně přestalo s blogováním i přesto, že se neprodalo?

V příspěvku na téma návštěvnosti Webziny v ČR jsem si toho všimnul poprvé, no a dnes je návštěvnost velkého ega zhruba poloviční a 6. místo v kategorii už neznamená "nejčtenější webzine". Navíc dle trendů bude návštěvnost za měsíc čtvrtinová, za další měsíc...

Kde jsou nyní všichni "investoři" a jejich chytří rádci?

I takových maličkostí je dobré si všímat a na základě takových faktů rozlišovat ty chytřejší mezi chytrými, ať se to týká prodeje nějakého ega, spekulace s doménami, nápadů na podnikání, či jiných hloupostí, co vidíme kolem sebe ;-)