Když práce je zábava a do noci svítí jen "rudé oči maršálů"...

Už jsem na dovolené, takže se omlouvám všem, že neodpovídám hned na všechny emaily, které dostávám. Věřím, že všechny po návratu zvládnu co nejdříve zpracovat. Jsem na dovolené a přesto (právě proto) musím (můžu) pracovat. To záleží na mém oblíbeném úhlu pohledu ;-)

Jsem na dovolené a pracuji, či pracuji kdekoliv i na dovolené? Mám dovolenou celý rok a někdy pracuji, či život je dovolená a práce je zábava? Těžko říci.

Každopádně, jsem rád, že se nemusím o nikoho kolem starat, že nemám žádné zaměstnance, pro které bych musel vymýšlet práci (zábavu), jsem rád, že nemám takové závazky, že si můžu kdykoliv říci dost, už stačilo. Jsou dny, kdy si můžu dovolit ten luxus, že vyřizuji starší resty, dodělávám rozdělané projekty, či dopisuji rozepsané příspěvky.

Dnes jen v rychlosti malá ukázka z historie pro pobavení, jak vypadal jeden můj jakoby "pracovní" den v minulém týdnu, kdy jsem si konečně udělal čas na přemýšlení a na přípravu projektů. Vše ve stylu, když nestíháš, na všechno se vykašli a udělej si "neomezený" čas :-)


Když musím, můžu, chci...

Ten den byl klasicky pohodový. Nejprve jsem měl ráno nějaké jednání v officu v centru, tak jsem vyrazil kolem řeky, neboť při té procházce po nábřeží, mezi rybáři, cyklisty a několika ranními ptáčaty z Japonska, se dobře třídí myšlenky. Mám rád taková ta poklidná rána, kdy se jen tak brouzdám kolem Vltavy, koukám na líné labutě a kochám se pohledem na probouzející se secesní budovy kolem.

Po cestě mrknu, jaké nové obrazy vystavují u Mánesa, pak si dám lehkou snídani v oblíbené hospůdce u divadla a někdy to také vezmu procházkou centrem. To záleží na tom, jaké je počasi a zda mi ta chvíle klidu u řeky stačila. Obvykle prokličkuji Lucernou, která na mě vždy dýchne atmosférou historie, no a dnes jsem si všimnul nějaké nové cedule, že tam maji kdesi zdarma wifi - píšu si do paměti, neboť to je ideální místo na pracovní schůzku přes oběd.

V officu klasické věcí - maily, telefonáty a pár pracovních pohovorů... Stačilo, jdu před polednem zabrat místo v Lucerně, kde mají to wifi, abychom tam s kamarádem probrali jeden projekt. Pěkná hospůdka, skoro prázdná, kdy vzápětí pochopím proč. Na zahřátí si objednávám Plzeň, po včerejší oslavě narozenin potřebuji napravit trochu tělo a začínám číst noviny z batohu.

Slečna přináší třetinku lahvové Plzně, prý čepovanou mají jen Stellu, která je sice dobrá, ale já mám chuť na Plzeň, takže platím lidových 45,- za tu přihřátou třetinku a jdu vedle do opravdové hospody, kde si na nic nehrají a kde mají Plzeň "z tanku".

Wifi sice nenajdu, ale EDGE připojení poslouží úplně stejně, takže schůzka se vydařila, oběd také dobrý, loučím se s kamarádem. V notebooku mám přesný plán, jak budeme pokračovat v projektu, včetně připravené prezentace pro zákazníka.

Co teď? Je těsně po obědě a mně se nechce nic moc dělat. Hlavní úkoly dne byly vyřešeny nebo alespoň o kousek posunuty, takže co dále?

Půjdu vybrat poštu na starém bytě, kam ještě pár omylných dopisů chodí (do vlastních rukou prý nejde přesměrovat), takže se vydávám opět přes řeku, vybírám schránku a jdu na poštu, kde mě čeká pár doporučených zásilek. Vím, že na české poště to bude opět "zážitek" na pěkně dlouho, takže se vybavuji trpělivostí a vyrážím na poštu.

Trpělivost ztrácím hned poté, co otvírám dveře do haly. Více jak 30 čekajících s lístečky mě odzbrojuje, neboť to je tak na hodinu čekání při úrovni a rychlosti pracujících na poště.

Vydávám se raději do bývalé disidentské restaurace v parku, kde mají příjemnou obsluhu i wifi, vyřídím pár urgentních mailů a v příjemném prostředí skoro prázdné zahrádky dokončím jeden Web projekt. Nádhera, netušil jsem, že to půjde tak rychle.

Po hodince idylka končí a vracím se na poštu, kde už skoro nikdo není. Přebírám poštu, kterou hloupé úřady musí stále zasílat doporučeně, kdy stejně nic nechtějí, jen oznamují, že něco oznámí někdy jindy, no a vydávám se k domovu.

Nějak se mi ale nechce, navíc volají děti, že mají doma soukromou lekci čehosi, tak si dávám sraz s dalším kamarádem, kterému za chvíli končí šichta. Sraz máme na Starém Městě, tak se pomalu a líně brouzdám poetickými uličkami a objevuji sympatickou galerii v jedné z nejužších uliček v Praze.

Schválně, kdo ví, která ulička je v Praze opravdu nejužší?

Končí odpolední čaj, probrali jsme s pardálem všechno možné, plavu přes řeku k domovu, kde se čirou náhodou všichni setkáváme a líčíme si nové zážitky, připravujeme dovolenou, pouštíme si gramofon - klasická domácí idylka.

Instaluji ještě dětem Behringer Podcastudio pro lepší nahrávání hudby, zapojuji ale kvalitnější Shure mikrofony a konfiguruji PC pro dvě zvukové karty. Dokonalé! Vše funguje na první pokus, včetně přepínámí zvukových vstupů, mixování i stereo nahrávání.

Výstup přes sluchátka i přes externí Marshall combo, co máme primárně na elektrickou kytaru, funguje skvěle. Nechávám tedy svítit rozzářené dětské oči i "rudé oči maršálů" a vydávám se ke svým "očím", co září vedle ve tmě.

Bude to dlouhá noc... a byla :-)