Dnes jedna rada, o které jsem se již kdysi zmínil. Mimochodem, když "opakování je matka moudrosti", tak co je otec, děd, bratr, strýc moudrosti?
"Nemusím být první na celém světě. Stačí být o krok rychlejší jak ostatní!"
V komentáři k příspěvku Jaký čtu Developer's Journal a jak všechno souvisí s časem, jsem použil jako argument jedno ze základních pravidel, která mi pomáhají být úspěšný, tedy spíše trochu úspěšnější jak někteří ostatní:
"Mám takové pravidlo, které mi dost pomáhá být trochu rychlejší jak ostatní. Vždy, když většina tlemí na fotbal, tak já to nedělám. Ze zásady. Raději něco posunu (nějaký projekt) a jsem před veškerou tou masou lidí. Stačí být totiž o krok rychlejší jak druzí a o úspěch ve všech podobách je postaráno."
Klidně se tomu někdo může smát nebo to někdo nemusí ani chápat, což je v pořádku. Nikoho nenutím následovat můj přístup a řídit se nějakými mými pravidly. Záleží na každého prioritách, jaké podmínky si vytvoří a jaký život bude žít. Píšu ze své zkušenosti a ze zkušeností pár lidí, kteří mi svým přístupem k životu jsou vzorem a jejichž rady mi pomohly a stále pomáhají plnit si své sny.
To pravidlo "být o krok rychlejší" vychází asi ze sportu, kdy každému je hned jasné, co to znamená třeba v běžeckých závodech a jakou medaili získá ten "rychlejší". Vlastně i ve fotbale rozhoduje to, zda je u míče "o krok dříve" obránce nebo útočník.
Proč toho chytrého pravidla nevyužít i v životě?
Nejen ve sportu, ale při skoro každé lidské činnosti rozhoduje rychlost (co třeba rychlá lékařská pomoc?), kdy mě teď vůbec nenapadá, kde to neplatí (když tak pomozte s nápady). Vždy platí, že kdo je "o krok rychlejší", tak vyhrává - ve sportu, ve škole, v práci, v podnikání.
Kdo se umí rychle rozhodovat, rychleji uvažovat, analyzovat a hledat řešení, kdo se umí rychle učit, kdo umí rychle číst nebo psát na klávesnici, kdo umí rychle hledat na Internetu, kdo dokáže udělat nějakou práci rychleji,...
(Však i doménoví spekulanti by mohli vyprávět, jak u nich rozhoduje rychlost při registraci domén, že?)
Díky tomu, že jsem byl kdysi o trochu rychlejší, tak se mi podařilo třeba získat první "remote" zakázku z USA. Když jsme pak jako firma byli schopni dodat rychleji jak konkurence kvalitní návrh řešení, tak jsme vyhráli i několik konkurzů na řešení komplexní dodávky IT systémů.
Jasně, že rychlost není všechno, když není stejně zastoupena i kvalita, kdy někdy třeba i ten pomalejší může být úspěšnější, neboť měl dostatek (více) času na lepší promyšlení a lepší přípravu. A jsme opět u toho času, že?
Co mi pomůže rychlé řešení, když není kvalitní? Stejně tak ale platí, co mi pomůže pomalé kvalitní řešení, když trh je už někde jinde a zákazník si už třeba vybral dodavatele?
Já osobně jsem přesvědčen, že jak tohle pravidlo platí ve sportu, tak podobné je to i v životě. Dnešní doba, jak už kdysi chytře předpověděli staří Mayové, je tak rychlá a neustále se ještě zrychluje, že nestačí sedět někde za bukem, čekat a "jen" přemýšlet. Okolní svět by se nám také mohl pěkně vzdálit, příp. brzy přestaneme rozumět svým dětem ;-)
Úspěch dle mého nelze vyjádřit ani penězi ani majetkem!
Proč být ale "o krok rychlejší" a co je to vlastně ten "úspěch" nebo "být úspěšný"? To je opět velice individuální a pro každého něco jiného. Někdo poměřuje peníze, majetek, či postavení, oblečení, auto,...
Já spíše považuji za úspěch znalosti, zkušenosti, rozhled, dostatek času na své sny, na rodinu, na přátele, možnost dělat práci, co mě baví, umění porozumět a naslouchat, schopnost pomáhat. Když se mi někdy podaří být v něčem takovém lepší, tak mám radost, cítím osobní uspokojení, můžu být pro některé třeba i příkladem, můžu i osobním příkladem motivovat zaměstnance nebo kolegy.
Získám tím hlavně více času na to, co opravdu chci dělat a nemusím ani žít na vysoké noze :-)
Některé otázky si ale každý budeme dávat celý život a na všechny nenajdeme jednoduchou odpověd. Ale o tom ten život je, či ne?
Úspěch zaručen, stačí být o krok rychlejší jak ostatní
Zapsal: Cayman at 1:29
Skupina: Dream Work , Hodnota času , Hodnota peněz , Nápady a zamyšlení , Osobní , Podnikání
9 comments :
Tak jsem si sáhl do svědomí a trochu srovnával... Díky za podnětný post.
No není zač :-) Mimochodem, co to znamená, že "jsem si sáhl do svědomí a trochu srovnával"? Koho s kým? Co s čím? Proč a nač? A co vlastně z toho vzešlo?
Díky a ať se daří!
Srovnával jsem svůj přístup k práci s ideálním zde předestřeným. K tíži mi svědčí i to, že jsem teď zabrousil na Cayman blog, zatímco vnitřně cítím, že bych se měl připravovat na školení, které večer povedu. :)
Každopádně se musím přiznat, že se pokusím převzít tenhle vzorec chování. Jsem mladý, jsem tvárný. :)
Vždy, když většina tlemí na fotbal, tak já to nedělám.
Za "tlemi na fotbal" si muzete doplnit treba "chozeni na koncerty", "cteni beletrie", "chozeni na pivo", "sledovani filmu".
BTW Caymane, taky fotbal vubec nemusim, ale nechapu, proc nechapes, ze je to pro nektere lidi relax.
Rammi, jestli je pro tebe stejně přínosné "koukání" na fotbal jako "čtení beletrie" nebo "sledování filmů", tak tě tedy obdivuji. Mně osobně dává čtení knih, filmy, koncerty něco více jak "jen" pasivní příjem fotbalu ;-)
A pozor, nepsal jsem o relaxu ani o zábavě, to je úplně něco jiného. Když si potřebuji odpočinout, tak si potřebuji odpočinout a pak ať dělám cokoliv, tak je to přínosné - spánek, "koukání" na fotbal, hraní her, koukání z okna...
Osobne mi taky dava koncert, nebo kino vice nez fotbal, pricemz vsechno jsou to v podstate formy relaxu.
Nekomu holt da vic ten fotbal, nekdo jede na madonu, nekdo lita na padaku.
Jedine co se mi nelibi je, ze zatimco koncert je OK, fotbal je proste odpad.
Ale ty to tady paušalizuješ na ztrátu času pro všechny. Pro někoho je holt ztráta času psát si blog a v usetrenem case jde na fotbal.
Uz nevim kdo to rekl, ale znelo to dobre.
Nesouhlasim s tebou, ale do posledni kapky krve budu bojovat za tve pravo to rict.
Google říká, že to řekl Voltaire nebo Descartes. Je to asi jedno, ale myšlenka to je chytrá :-)
Co takhle tenhle význam: úspěch je, když je člověk spokojen sám se sebou a se svým životem jako takovým.
Jirko, to je filozoficky ten nejlepší přístup. Šťastný člověk, kdo takového stavu docílí. Napadá mě ale, že i na té mírné nespokojenosti něco je, když nás k něčemu "nutí" a vybízí.