Nic se nemá přehánět, neboť hrozí poškození podvědomí

Jsem věděl, že na předchozí příspěvek Způsob života je příliš svázán s krátkodobými cíli, se někdo chytí a zareaguje s mírným (ne)pochopením :-)

Zmínil jsem myšlenku, že většina lidí obdivuje spekulanty s doménami, prodejce čínského haraburdí, spekulanty na burze, či prodejce zbraní, a měl jsem tím na mysli extrémní případy, kdy nemám nic proti nikomu, kdo jen prodá nějaké domény, co nepotřebuje, kdo vlastní a prodává akcie nebo kdo vyrábí a dodává zbraně např. policii nebo pro sportovní účely.

Ty extrémní případy jsou např. když někdo vlastní stovky a tisíce domén, které má "zaparkované" a vydělává peníze na reklamě jen klamáním lidí, kteří netuší, kam to vlastně přišli. Další extrém jako příklad může být, když se zbraně prodávají do kritických zemí a rozdmýchává se tak nějaký konflikt, či když se burzovní spekulanti chovají jako Gekko ve filmu Wall Street, či Larry v Other People's Money.


Nic se nemá přehánět...

Jak říká můj daňový poradce: "Nic se nemá přehánět, ani daňová optimalizace, neboť všechno něco stojí." Což přesně sedí, neboť si myslím, že všechny problémy a nelogičnosti na světě jsou způsobeny právě tím, že se všechno přehání. Vlastně i nějaké zdravotní problémy jsou způsobené "přeháněním", tj. třeba přejídáním, přílišnou prací, pitím,...

V té reakci na výše zmiňovaný příspěvek někdo uvádí, že spekulanti s akciemi se za penězi nehoní:

"Spekulanti s akciemi, nebo spíše s komoditami a na forexu, se vůbec za penězi nehoní. Není to žádný gambling, naopak je to docela zajímavá technická disciplína. Většina těch lepších obchoduje denně jen 2 až 3 hodiny."

Vidíte to nepochopení? Ten můj příspěvek vůbec nebyl o tom, že mám něco proti burzovním makléřům ani proti komoditním burzám, ale byl o společnosti bez hodnot. (Taky vlastním nějaké akcie, o které se mi stará jedná firma v UK, ale "nepřeháním" to příliš.)

Každý si asi v práci okopíroval někdy 1-2 nebo 10-20 soukromých papírů, že? Ať nikdo netvrdí, že ne. Když to ale někdo začne přehánět a začne si kopírovat knihy a kopírku začne hromadně využívat k soukromým účelům, tak už to přehání. Podobně, když má zaměstnanec firemní mobil, tak kdo vlastní firmu, toleruje soukromé hovory v únosné míře. Když ovšem někdo "protočí" 15 tisíc měsíčně na soukromé hovory, tak to už je (socialistický) problém.

To je ta laťka, kterou jsem zmiňoval minule, kdy mi opravdu nevadí dálniční obchvat Prahy nebo Plzně, ale extrémně se mi příčí, když to někdo začne "přehánět" a chce dálnicí rozpůlit Český ráj. Podobné příklady se dají najít ve všech oborech, od prodeje domén, až po spekulace na burze.


Zaslepenost penězi nebo jen obyčejná hloupost?

Ti současní "mistři světa amoleta", kteří za pár hodin dokážou vydělat tolik, co někdo za měsíc, kteří se valí každý den ráno autem do Prahy zacpat ulice, při jízdě telefonují, či si uvazují kravatu, přitom nemají čas na rodinu, dětem se nevěnují nebo je rozmazlují věcmi, o charitě snad někdy něco v dáálce zaslechli, ti nikdy nepochopí, o čem mluvím, neboť prioritní pro ně zůstává to přehnané zaslepení penězi a věcmi s následným poškozením mozku, jak všechno "okamžitě vykešovat" ;-)

Nevím, kde se to bere, ale to "přehánění" je právě způsobeno výchovou a přístupem k životu, proto jsem zmiňoval i tu budoucnost, kdy záleží, jak vychováme své děti. Děti, které se ve světě neztratí díky svým schopnostem a znalostem, co je (ne)naučí ve škole a kterým můžeme pomoci najít jejich cestu, dát nějaký morální základ a smysl pro něco více, jak jen pro vydělávání peněz.

(Mimochodem, kdyby mě někdo opět podezíral, že někomu něco závidím, tak já také vydělám za měsíc zhruba tolik, co někdo za celý rok, přitom ale jezdím MHD nebo chodím pěšky s batohem na zádech, neboť kravata a dokonalý oblek pro mě není žádným symbolem, kterého bych si nějak cenil.)




Líbilo se mi moc pěkné zamyšlení Petra Koubského
- Existenciální úzkost na křídě:

"Nezhojitelné poškození podvědomí je závažnou masově rozšířenou nemocí. Od všudypřítomné podřadné hudby přes blbou televizi a podvratné reklamy po starou dobrou existenční nejistotu, zlé vzorce se nám zapisují do duše a vygumovat nejdou - nebo jen za vysokou cenu, často na hranici sebedestrukce. Ale stejně stojí za to pokusit se. Proč si pořád užívat, když můžu něco (vy)řešit?"

Viz také - Barva peněz aneb peníze se musí umět vydělat!