Za devatero hor, devatero řek,... Made in China

"We've been losing customers because they want us to match the price of the Chinese products, which is impossible.

If the situation doesn't change soon, we'll have to either close the company or play the same game and move our manufacturing operation to China."

Když narazím na podobné zprávy, jako je např. tato citace z článku - Standing up to China v Los Angeles Times, tak si říkám, že lidé si většinou vybírají tu jednodušší cestu (dle mého pohledu horší) z těch dvou nabízených. Život je totiž složen z neustálého putování po cestách a necestách, po dálnicích, okreskách, "polňačkách", či po pěšinách lesem, kdy stále nás v životě čekají nějaké křižovatky a osudná rozhodnutí, kudy se vydat dál.

"China has had a huge impact on local manufacturing firms, causing them to reduce their operations and either produce in China or go out of business."


Proč pohádky začínají "Za devatero hor, devatero řek..."?

Každý se sám musí rozhodnout jestli půjde vlevo nebo vpravo, jestli jít zkratkou - prodlužovačkou, přímo přes hory nebo mírnou oklikou podél úrodné řeky. Ideální je, když takové (životní) křižovatky mají semafory, takže při čekání na červené ještě máme chvíli času posoudit, jestli jdeme správně. Kolikrát se ale řítíme cestou (životem) a nestíháme?

Není čas na rozhodování a posuzování možností, smyslu, či morálky, neboť jsme ve vleku něčeho kolem, co nemůžeme ovlivnit. A vězte, že mnohdy už není cesty zpátky...

Jinými slovy, každý si sám musí rozhodnout, jestli bude "jen" přehazovat krabice od levného výrobce v Číně k hloupému kupujícímu v Evropě, či v USA, a zda mu ty prachy stojí za to, když se snaží maximálně vydělat bez ohledu na okolí. Jestli si ty peníze vezme do hrobu, či jestli opravdu potřebuje ten nový cadillac nebo jachtu v Karibiku.

Jak jsem už psal kdysi dříve v příspěvku - Jahody z Číny, kola z Číny a proč ne "všechno" z Číny:

"Proč se ale divím všem těm obchodníkům, dovozcům a prodejcům? Prostě chtějí vydělat pořádné prachy a když je někdo zaslepen jen a pouze vidinou peněz, materiálních požitků, tak *nemůže* koukat na nějakou kvalitu, mít nějakou hrdost, či přemýšlet nějak citově o zemi, kde žije."


Takže milí dovozci čínského haraburdí, bacha, ať se nenajde pořádný právník a nebudou o vás psát podobné články:

- V USA zakázali další čínské hračky, obsahují taneční drogu
"Populární korálky Aqua Dots obsahuje tekutinu, která se při požití v těle promění v potenciálně smrtelnou drogu gamahydroxybutyrát. Podle úřadu na ochranu spotřebitele skončily dvě děti v nemocnici, zvracely a ztratily vědomí."

- Mattel stahuje kvůli olovu v barvě přes milion hraček
"Společnost Fisher-Price, která patří do americké hračkářské skupiny Mattel, stahuje po celém světě zhruba 1,5 milionu hraček vyrobených v Číně. Jejich barvy by totiž mohly obsahovat příliš mnoho olova."

- Policejní autíčka jsou nebezpečná, obsahují olovo
"...dětská autíčka původem z Číny jsou opatřena doslova jedovatým nátěrem. Z něho se totiž uvolňují těžké kovy v míře, která mnohonásobně překračuje limity."

- Jedovaté doplňky k barbíně se prodávaly i v Česku
"Výrobce Barbie, americká firma Mattel, stahuje z trhu statisíce doplňků k slavné panence. Použité barvy totiž obsahují příliš mnoho jedovatého olova."


Je nějaké řešení "čínského problému"?

Měli bychom si nejprve uvědomit, že čínským výrobkům se nedá konkurovat cenou. Na to si musíme zvyknout u všech výrobků a v budoucnu možná i u všech služeb. Takže zamyšlení na víkend:

1. Co můžeme nabídnout jiného, jaké jiné výrobky nebo služby, na lokálním nebo celosvětovém trhu?

2. Kdy se nebudeme bát, že někdy zavřou naši firmu, která díky levnému dovozu z Číny zkrachuje?

3. Kdy budeme mít vždy jistotu "desetinásobku" bez ohledu na cenu ropy na světových trzích?

4. Kdy se nám bude dařit podnikání VŽDY, bez ohledu na pozici v Google?

5. Co nebude a ani nemůže mít NIKDY levnou konkurenci z Číny?