Poslední dobou toho mám docela dost a i když trochu umím zacházet s časem (přece jen mám léta zkušeností s promeškanými příležitostmi), tak čeho je příliš... Dokončujeme několik projektů, na kterých pracujeme již skoro rok s lidmi z celého světa a opět se opakuje staré "dobré" pravidlo:
"Posledních 10% práce zabírá 90% času a když je vše hotovo, máte pocit, že byste nejraději všechno předělali."
Co s tím? Ještě se mi do toho "plete" nakupování nábytku a zařizování nového bytu, budování nové domácí sítě, pak navíc takové hlouposti jako je spánek, hlad, úřady, hospoda... Nejlepší je si vyčistit hlavu, na chvíli vypadnout a dát si Kitkat pauzu. Tož jsme s rodinkou večer skočili do Reduty - the legendary Prague jazz club na skvělý jazzík. Kdo nezná, tak tam mají otevřeno každý den a vždy od půl desáté hrají - vstupné 200-350,- Kč, 2dcl červeného 52,- nebo Plzeň 80,-, nealko v takových případech nepiju :-)
Energie, která sálá z prostoru a jeho atmosféry, ze všech muzikantů a z dobré hudby fakt stojí za to. Když se pak sejdete se všemi v přilehlém baru, tak dostanete do těla úplně jiný "drive" a "feeling", což mně osobně velmi pomáhá, když pak sednu k počítači.
Je ale jasné, že každého nabíjí něco jiného, tak napiště, co vám osobně pomáhá a jak relaxujete, jestli vůbec někdy.
Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world
Partners & Sponsors
Advertisement
5 comments :
Já nejlíp relaxuju v přírodě a sám. Ať už pěšky nebo na kole.
Pravda, příroda mě taky nabíjí, ale člověk musí vyrazit sám, aby si to víc užil.
Jedno nedokážu pochopit, co tě žene k tomu tolik makat, aby ses měl dobře? Já za měsíc vydělám to co oba rodiče dohromady a nějak nemám chuť zvyšovat si životní úroveň dál. Už mám pocit, že bych se stal otrokem svého majetku, své hypotéky, svého luxusního bytu.
Vždy mě napadá, proč žít na vysoké noze, když se svými schopnosti můýu s prstem v nose si žít o dost lépe než ostatní a mít i ten volný čas.
TO markonius: Já ale nemakám "abych se měl dobře" nebo lépe, jak si asi myslíš. A už vůbec ne, abych se stal něčeho otrokem. Z toho mám dokonce panickou hrůzu :-)
Obvykle začnu na něčem dělat, že mě to baví nebo že chci někomu pomoci a jak projekt uhání vpřed, tak už nelze tak lehce vyskočit ven, když máš svědomí a zodpovědnost, popř. na tebe někdo spoléhá. Nejde teď vůbec o peníze, ale o to, že se někdy něco slíbilo a musím to splnit.
A neboj, stále jsem pánem svého času a můžu kdykoliv říci dost, no a zaslouženou odměnu ve formě volného čau, nicnedělání, flákání se,... si po každém projektu vyberu dostatečně.
Souhlasím s tebou, že hodně lidí se stává otrokem majetku, hypoték, luxusních aut,... a zapomíná nějak žít. Na druhé straně, ale taková rádoby "honička" se dá využít na jiné věci a když máš finanční nezávislost, tak můžeš veškerý výdělek nad tvé potřeby dávat na charitu nebo podporovat nevýdělečné projekty.
Viz také extra příspěvek - Chci žít na vysoké noze nebo mi jde o něco jiného?, kde jsem to více rozepsal.