Stále častěji narážím na šéfy nebo managery, chcete-li, kteří se dostali do vedoucí pozice a ani netuší, v čem by měla spočívat role šéfa týmu, oddělení, divize, či šéfa firmy.
Od dětství jsem měl představu, a stále jsem tak naivní, že tomu věřím, že JEN ten nejschopnější pracovník týmu se po čase může stát team leaderem, tj. šéfem týmu. Šéfem týmu lidí, u kterých má přirozenou autoritu, kteří ho berou odborně a oceňují i jeho osobní kvality. Logicky, nejlepší šéf týmu, který ověřil své schopnosti vést a motivovat menší skupinu lidí, se může po čase vypracovat díky svým schopnostem, znalostem a zkušenostem na nějakého vyššího šéfa oddělení, divize, popř. i celé firmy.
Teoreticky to takhle může fungovat a znám pár firmiček (u nás i v cizině), ve kterých se tento princip dodržuje. Důvodem je nejspíše menší velikost takových firem, čisté a průhledné interní procesy, jasná odpovědnost za rozhodování, přímý podíl majitele, či akcionářů na řízení firmy, popř. převažující podíl schopných a rozumných lidí v managementu firmy.
"Úspěch firmy je i mým osobním úspěchem!"
Jaká je radost pracovat pro takovou firmu, kde jsou přesně definované odpovědnosti, kde lidi na všech úrovních jsou oceňováni dle svých výkonů a schopností, kde povyšován je vždy ten nejschopnější. Taková firma pak MUSÍ prosperovat, neboť jsem přesvědčen, že kromě jasné definice strategie, odpovědnosti a oceňování, dokáže taková firma inspirovat a motivovat zaměstnance k nápadům, inovacím a k nejvyšším výkonům, takže jsou schopni tzv. dýchat pro firmu.
Pak je ovšem i jiná skupina firem, která povyšuje ty nejschopnější vlezdoprdelky, která za šéfy dosazuje lidi od konkurence, kteří osvědčili své schopnosti v předchozí firmě takovým způsobem, že musí odejít a jejich jediná kvalifikace je to, že pracovali přece u firmy XYZ a takového specialistu musíme zaměstnat.
Takového chalana dobrého poznáte snadno dle toho, že se nejdříve zajímá o to, jaký firemní vůz dostane, jaké jsou firemní požitky, jestli bude mít vlastní kancelář,...
Další charakteristikou takového managera je to, že nevydrží ve vedoucí pozici, popř. ani v dané firmě, déle jak 1-3 roky (dle velikosti firmy), což je obvyklá doba, kdy by se mohly projevit jeho praktické schopnosti a případné konkrétní výsledky jeho (ne)schopnosti v číslech, což je také klasická charakteristika ichtylů a zmrdů.
Viz jednoduchá statistika působení takového managera ve firmě:
1. rok po nástupu - seznamování se s novou firmou a interními procesy (hlavně tedy s bonusy, firemními požitky a výhodami, cestování po pobočkách ve světě,...);
2. rok - zavádění nových formulářů, templates, statistických tabulek v Excelu, případně drobná reorganizace oddělení, týmů, hledání nohsledů a povyšování ňoumů, aby se "opevnila" současná pozice;
3. rok - osobní zjištění, že jsem neschopný a hledání si nového místa (nejlépe u konkurence) za více peněz, s lepším autem, na vyšší úrovni řízení,...
Takový "manager" obvykle lehce najde nové místo, neboť za svého působení v předchozí firmě si stihl udělat několik dalších odborných titulů - třeba MBA titul nebo nějakou drahou ITIL certifikaci, což mu všechno zaplatila firma, no a neberte takového schopného managera!
Zbytek firmy si sice oddechne, že se zbavil takového ňoumy, ale obvykle oddělení nebo firma je již v takovém rozkladu, že odchází i většina schopných jedinců a celá firma jde do...
Viz také - Related Links:
- Jak se chová dobrý šéf?
- Jak tedy poznám špatného šéfa?
- Zmrdi, vohnouti, ichtylové
4 comments :
Souhlasím, až na jednu věc. Ne vždy musí být manažer tím největším odborníkem na danou věc v jeho týmu. Úkolem manažera totiž není (v případě programátorů) programovat, ale vést svůj tým, dokázat mu plánovat práci, motivovat ho, mít za něj zodpovědnost atd. Ale ne programovat. I když samozřejmě záleží na velikosti firmy, na tom, jak je tam práce nastavena apod. Nedá se to zevšeobecnit.
To je pravda, ale šéf třeba týmu programátorů musí mít alespoň povědomí, v čem spočívá programování, aby dokázal zodpovědně plánovat a řídit.
Však jsem neřekl, že nemusí umět vůbec programovat ;)
Líbí se mi jedna myšlenka kohosi chytrého, kdy vývoj managera probíhá ve třech stádiích:
- na začátku je specialista, pak šéf sledující čísla a nakonec lídr lidi.
Ta třetí etapa se mi zdá ideální, ale málokterý dobrý manager se na takovou úrověň dostane :-)