Kruh nebo spíše sinusoida? To kdybych věděl. Ale mám 7 dní (možná jen 6) a dozvím se, jak se dá uzavřít třeba "nekonečno" nebo "nekonečno nekonečna".
Sbohem přátelé a pozdravujte všechny ryby :)
Kruh se uzavírá aneb Cayman Islander už naposledy...
Citát měsíce - Moje životní filozofie
"Žij a nech žít. Pokoušej se být fér. Máš-li se rozhodnout mezi lepším, i když na tom proděláš, a horším, co ti přinese prospěch, rozhodni se správně. A o tom píšu i ve svých knihách. Zajímá mě mravnost, čest a odvaha tváří v tvář blížící se smrti. Slušnost totiž pokládám za zákon člověka. Je to bohatý pojem. Můžeš do něj zahrnout všechno - nejlepší lidi, pokolení, hrdiny, dobrodince, poctivce...
Starozákonní Židé říkali, že slušnost je jako motýl, který letí přes moře. Musí pořád mávat křídly, aby se neutopil. Slušnost nejde našetřit jako peníze! To, že jsem byl včera slušný, mi nepomůže, když nebudu slušný i dnes. Mravnost je jako motýl nad oceánem. Jakmile přestane mávat křídly, zahyne."
(Arnošt Lustig: Jak asi přijde smrt?)
Morálka v podnikání a v životě?
Mám za sebou moravské a české turné, kdy jsem objížděl rodinu a kamarády, abych s nimi strávil pár chvil před odjezdem do teplých krajin. Ano, čas se nachýlil, děti dokončily nějaké povinné zkoušky, udělaly talentovky na vysněné školy, takže opět prcháme. Víza máme obnovená na dalších sedm let, takže zase po čase měníme způsob života.
Příští týden odjíždíme a budeme nejprve pár týdnů v Londýně, abychom trochu smyli nános zatuchlého českého prostředí, no a pak jedeme k moři. Všichni se těší, máme spoustu plánů a cílů a hlavně, konečně vypadneme do normálního světa.
Proč téma morálka v podnikání a v životě?
Na tohle téma by se daly psát knihy, neboť existuje spousta (mírně pomýlených) pohledů, co to znamená. Mám to v titulku proto, že při svém putování po ČR a diskuzích s mnoha lidmi, jsem se přesvědčil, že právě morálka je to, co v ČR chybí, co všem znepříjemňuje život, co devastuje "životní" prostředí a život lidem všude kolem.
Morálka. Slovo, co zdevastovali komunisté za socialismu a vytloukli ho lidem z hlavy na několik generací dopředu. Morálka. Pojem, který ztratil smysl a v ČR vůbec nic neznamená. Morálka. Předmět, který by se měl povinně vyučovat na školách a měli by z něho být zkoušeni i všichni občané ve státě.
Když si vezmu, kdo reprezentuje tento národ u nás i ve světě, když si vezmu, kdo sedí v parlamentu a hají zájmy lidí, když si vezmu vládu, kdy předseda je bývalý komunista, podobně jako šéf české TV, že bývalí estébáci sedí jako poslanci v parlamentu, když si vezmu rádoby úspěšné podnikatele, tak snad o morálce není možno vůbec mluvit. To slovo by se mělo raději vymazat ze slovníku, případně zařadit mezi pejorativní výrazy ;-)
Co si myslet o společnosti, kde státní firmy zadávají zakázky bývalým komunistům? Kdy někdo odejde z firmy a "náhodou" vyhraje konkurz na dodávku služeb bývalé firmě? Kdy státní zakázky jsou podmíněné úplatky a jinými "požitky" manažerům, kteří o zakázce rozhodují? Kde krachující firmy dávají zlaté padáky neschopným manažerům? Kde zlatý padák 1,5 milionu dostane i odstupující šéf Českého rozhlasu za pouhé 2 měsíce "práce"?
Návrat do "budoucnosti"...
Je vůbec možné vychovávat děti ve společnosti, kde jejich spolužáci jsou tak nakažení komunistickým myšlením svých rodičů, že podvádějí, na všechno kašlou, všechno chtějí oprcat, o nic se nezajímají a navíc to považují za normální? Má cenu vychovávat děti ve společnosti, kde rodiče ani nechodí na třídní schůzky a starosti jejich dětí je nezajímají?
Když pak ani vlastní děti, dobře vychované a rozumné, nechápou, co se to vůbec děje - ve škole, v politice, ve společnosti obecně, tak je již opravdu čas na zamyšlení. Nejde tolerovat hloupost a debilitu, nejde přesvědčovat děti, aby byly tolerantní a hlouposti si nevšímaly. Je nutné je proti tomu ochraňovat!
Musím říci, že není možné vychovávat děti ani žít v České republice! Zkoušeli jsme to a nejde to. Jsou věci, které nemůžeme v životě ovlivnit a nemá cenu bojovat s větrnými mlýny. Kdo někdy delší dobu žil někde v cizině, tak jistě ví, o čem mluvím.
(Samozřejmě, všechno jde, všechno lze nějak zkousnout, ale jen za cenu strkání hlavy do písku, za cenu ústupků a kompromisů, což v ČR znamená něco úplně jiného, jak někde v civilizovaném světě. Nechci, aby se tím malým a přízemním českým blátem a marasmem brodily i mé děti.)
Nedávno jsme koupili byt v Praze na nábřeží, ale musíme ho na čas opustit. Exkluzivní výhled na svět totiž není všechno a jde spíše o vnitřní pohled na život. Praha a Česká republika má plno krás a nádherných míst, ale ten vnitřní život, myšlení lidí a atmosféra ve společnosti, to už nestojí za nic.
Bohužel se tedy na delší dobu odmlčím a budou se zde teď publikovat jen automaticky naplánované příspěvky, než dojde k automatickému uzavření. Díky tedy za všechny ryby ;-)
Kdo se (ne)uplatní v ČR, ten se (ne)uplatní v zahraničí?
Často narážím na docela chytré a zajímavé projekty mladých českých a slovenských (nejen) internetových podnikatelů, kteří se snaží, seč jim síly stačí, prorazit se svým nápadem na domácí půdě.
Fandím všem nadšencům, obdivuji jejich snahu, ale skoro vždy se opakuje jedna základní chyba. Možná to není ani tak chyba, spíše to posuzuji asi z jiného a nezaujatého úhlu.
Začít nový projekt v ČR nebo raději v cizině?
Skoro každý nový projekt se všichni snaží rozběhnout v ČR, potažmo v SR, všechny síly vloží právě do domácího trhu, ať se to týká české verze stránek, českého marketingu, české podpory a prodeje zboží nebo nabízených služeb. Skoro každý ale v budoucnu uvažuje, že rozšíří působení do dalších zemí a že bude dostupná zahraniční verze stránek, "jen" co se úspěšně ověří vlastní provoz.
Bavil jsem se osobně s několika takovými podnikateli, autory dobrých a zajímavých projektů, kdy vždy se opakuje stejný model. Při případném úspěchu se pokusíme expandovat, investujeme nejprve do anglických stránek, či lokalizace software, potom případně nabídneme i další jazykové verze.
To je přesně ono: "při případném úspěchu případně nabídneme..."
Základní chyba českých internetových podnikatelů?
Soustředit se jen na malý českých trh může totiž při neúspěchu odradit a vysílit tak, že každý autor nebo celý autorský tým ztratí motivaci, vyčerpá se z peněz věnovaných na vývoj a zbytečně utracených za propagaci, no a v závěru se rozhodne celý projekt ukončit, příp. dál nerozvíjet.
Důvody můžou být různé, ale většinou se projevuje to základní: není moc vidět nějaký progres, neroste počet uživatelů tak rychle, jak se předpokládalo, služba si na sebe stěží vydělá, trh není ještě připraven, zákazníci nemají moc zájem,...
Není třeba opakovat známou věc, že český (slovenský) trh je příliš malý na nějaký velký úspěch. Lidi nejsou naučení za něco platit, necení se nějak moc přidaná hodnota, kterou někomu svými službami nebo produkty nabízíme a není to přitom "životně" důležité. Navíc, karty jsou ve většině oborů rozdané a je velmi těžké prorazit v takové konkurenci, na tak malém trhu, kde je navíc minimum platících zákazníků.
Nedivím se vůbec, že to někdo zabalí a na nějaký projekt se vykašle, je to ale tím, že začal přesně opačně, jak by si třeba jeho nápad vyžadoval.
Proč nezačít nějaký projekt přímo pro anglický trh?
Proč to tedy neotočit a každý nový projekt plánovat hned v angličtině? Anglicky mluvící svět je mnohonásobně větší a zacílení projektu je nejen na zákazníky v USA / UK, ale potažmo pro celý svět. No a v případě úspěchu této hlavní "jazykové verze" se teprve pak rozhodnout, zda začít investovat i do lokalizace třeba do španělštiny, francouzštiny, japonštiny nebo i do té exotické češtiny, či slovenštiny, kde také, možná, snad, žije i pár dalších zákazníků ;-)
Nemělo by to trochu větší smysl?
Jasně, jsou projekty čistě lokálního významu, napadá mě třeba Poledníček.cz, LunchTime.cz a mnohé další z mého oblíbeného tématu o jídle, které ani nemůžou nějak moc expandovat. Většina projektů by si ale zasloužila velký trh, větší počet uživatelů, potažmo zákazníků, tím i rychlejší návratnost investic, větší popularitu a tím dále i spokojenost autorů a větší motivací v tom pokračovat a služby vylepšovat.
Ověřená rada z praxe: prorazit v ČR je nadlidský výkon ve srovnání s možností úspěchu na anglicky mluvícím trhu. Vzpomeňte si na to, až budete ve fázi přemýšlení, proč se váš český projekt neujal, proč nemají zákazníci o služby zájem, proč se něco nějak neosvědčilo a proč tedy ani nebudete pokračovat ve vývoji a zahraniční expanzi.
Stačilo přitom začít opačně a zvolit jiné cesty, než je u nás obvyklé.
(Poznámka: Samozřejmě, že jen AJ verze stránek s nějakými službami nestačí a úspěch se nedostaví automaticky. Na to je potřeba mnohem víc. Je to také náročnější úkol, je potřeba více sil a energie, ale návratnost a šance na úspěch je mnohonásobně větší.)
Slovenská Surfová Asociácia
Hele, na co jsem náhodně narazil při brouzdání po webu - surfaři na Slovensku založili společnost a ani se pořádně nepochlubili!
Dobrý nápad a nechápu, proč není něco podobného i v ČR. Fandím všem nadšencům do surfování a přeji vysoké vlny a čisté moře. No a až budu někdy dávat dohromady české a slovenské surfaře s pozváním na ostrovy, tak si určitě vzpomenu. Proto si to vlastně taky píšu :-)
"Možno, že nemáme oceán, ale máme tých najlepších surferov"!
Slovenská Surfová Asociácia
"Surfovanie je nie je šport, ale seriózna droga. Kto podľahne surfingu, ťažko sa zo surfovej závislosti vymaní. Naučiť sa surfovať nie je jednoduché, ale výsledok stojí za to. Môžete sa 2 hodiny plácať so surfom vo vode, potom chytíte jednu peknú vlnu a budete ten najšťastnejší človek na svete."
Ovšem surfovat v decembri na Slovensku a s prknem se procházet po vánočních trzích v neoprénu, to nemá chybu a to úžasné video sem musím hodit. To je snad lepší, jak reklama na Google produkty :-))
- Vianocny vsesurfovy zjazd:
Tož, chalani, ať se daří a přeji rychlá prkna na vysokých vlnách! Až budete mít plán na to Portugalsko 2010, tak napište!
Řekni mi, co jíš a já ti řeknu, co čteš
Tímto příspěvkem určitě pár lidí naštvu, ale leží mi to v hlavě delší dobu, kdy včerejší "debata" s tchánem o jídle mne již přinutila o tom napsat. Nechápu debaty o jídle, nechápu nadšení některých lidí pro něco tak obyčejného, jako je jídlo.
Tchán je tělem i duší gurmán. Většinu aktivního života procestoval po světě, ale všechny země a města má stále spojené s nějakým jídlem. Po x-letech si pamatuje, co si kde dávali za delikatesu, kolik to stálo, kde mají nejlepší suroviny, kam si musí zajet pro nějaké koření nebo nějakou speciální přílohu. Když vaří, tak je v sedmém nebi a jeho historky z jídelního světa nemají chybu. Líčí, kde všude něco jedl, s kým kde byl a co si tam dávali, kde co vařil, z čeho a jak. Většinou ani nevím, o čem mluví, ale dobře se poslouchá, neboť to prokládá historkami se zajímavými lidmi.
Nikdy nepochopím, jak někdo může věnovat tolik času přemýšlení o jídle, výběru a nakupování jídla po celém městě, přípravě jídla s použitím veškerého dostupného nádobí, vlastní konzumaci o několika chodech, následným vzpomínkám a debatám o jídle. Tchán to ještě doplňuje speciálním výběrem nápojů, kdy jen nějaký určitý typ a druh vína se hodí k něčemu, při určité teplotě vody, vzduchu, při určitém tlaku a rosném bodu.
Já vím, každý jsme jiný, ale nechápu to ;-)
Jídlo jako umělecké dílo nebo způsob doplnění sil?
Jídlo jsem vždy považoval jen za doplněk života, za nutný způsob, jak dodat tělu živiny a sílu, za příležitost popovídat si s rodinou nebo s přáteli. Rychle něco uvařit, když je to nutné, jít se někam najíst, když je to možné, uklidit nebo zaplatit a hotovo. Pojedli jsme, pojedli jsme skvěle, no a život pokračuje. Ve své podstatě je mi úplně jedno, co mám na talíři, hlavně, že je to dobré, chutné a moc to nezdržuje.
(Na oběd si sice obvykle vyčleňuji tak 2-3 hodiny, ale není to jen na jídlo, neboť to obvykle spojuji i s relaxací nebo jinou činností uprostřed dne. Ověřil jsem si, že výkonnost stoupá, když ten den rozdělím delší pauzou na dvě části.)
Ještě na vysvětlenou, mám moc rád dobré jídlo, líbí se mi, když si někde něco objednám a vypadá to jako umělecké dílo, které navíc skvěle chutná. V takovém případě nekoukám na peníze ani na čas s jídlem spojený. Mám rád i domácí stravu, kdy je možno si uvařit z kvalitních surovin přesně to, na co má člověk chuť. Vařit docela umím, ale vaření mne nebaví, nechci tím ztrácet čas, nechce se mi to dělat, nevidím v tom žádný smysl (kromě zahnání hladu).
Všude, kde jsem byl, tak mám pár oblíbených a spolehlivých hospůdek, restaurací, kaváren, barů, klubů, kde vím, co a jak vaří, kde je dobrá atmosféra, slušný personál, kde je dostatek místa a kde si můžu jídlo i pití v klidu užít, ať už sám nebo s nějakou společností.
Jíst se musí, ale nemusí se z toho snad dělat taková věda. To klasické rčení, že nic se nemá přehánět, platí nejen pro honbu za penězi, ale i pro ty (plané) diskuze o jídle.
(Poznámka: Tohle není nic proti lidem, co je jídlo a vaření baví, mají to jako koníčka nebo zábavu. Ve své podstatě je mám rád, neboť mi alespoň něco dobrého uvaří. Jen nemám rád ty řeči o jídle a je mi úplně jedno, co měl kdo k obědu.)
Viz také - Polední menu online na Webu pro všechny hladové krky
Pařížská láska a Google reklama, která nemá chybu
Již jsem tady zmiňoval, že Google je trochu jako anděl s ďáblem v těle. Dokonalé produkty na jedné straně, dokonalý marketing a propagace, nadšení uživatelé. Na druhé straně někdy takové to mírně zmatené uvádění nehotových produktů na trh, jak se např. projevilo u Google Wave nebo Google Buzz služeb.
Časem se to vyladí, já vím, jen by firmy takového formátu neměly moc hřešit na loajalitu uživatelů ;-)
Dnes bych ale chtěl Google pochválit, neboť jeho reklama "Parisian Love", co uvedl minulý týden na Super Bowl 2010, vůbec poprvé ve své historii, opravdu nemá chybu!
Na YouTube ta reklama byla prý již od listopadu loňského roku, ale asi málokdo o ní věděl. Popularitu získala až při uvedení na obrazovkách v hlavním vysílacím čase. (Reklama o délce 30s v průběhu vysílání Super Bowlu přijde prý na nějaké +$3 miliony USD. Je ale také vyvážena maximální sledovaností diváků v USA.)
- Parisian Love - An American finds love in Paris:
"The brilliance behind it’s simplicity was that each search showcased a different Google search feature: query suggestions, did you mean, Maps, language translation, web definitions, flight tracking and Google’s overall ease of use."
Nejlepší je, že v té Google reklamě byla ve zlomku sekundy zmíněna firma CEA - GoWithCEA.com, co poskytuje kurzy (nejen) v Paříži a které se tak několikanásobně zvýšila návštěvnost Web stránek. Dostali ale dobrý nápad a na Google reklamu odpověděli okamžitě svou vlastní reklamou:
- From Paris, With Love:
"CEA's Paris study abroad program was highlighted briefly in Google's popular "Parisian Love" commercial. It went by pretty quickly, but we all got pretty excited when they clicked on our link."
Mám rád dobré reklamy, které vymýšlejí lidé, co umí. Jen je otázka, co bylo účelem té dobré Google reklamy. Zvýšit povědomí o značce na US trhu? Nalákat lidi, co Google Search nepoužívají? Kdo vlastně dnes Google nepoužívá? Stojí takoví lidé vůbec za reklamu?
Každopádně, líbilo se mi to. Fall in love with Paris... Příště by mohlo být třeba Fall in love with Prague... s ukázkami krásy města. Co na to říká česká pobočka Google?
Viz také - Related Links:
- Google’s Super Bowl Spot – Subliminal Advertising
- 2010 Super Bowl: Some search touchdowns
Google Buzz(word) aneb Google Hlášky pro všechny
Když jsem četl zamyšlení - Is Google Losing Its Customer Focus?, kde autor naráží na dvě základní zásady Google filozofie: 1. Soustřeďte se na uživatele a ostatní přijde samo, 2. Nejlepší je dělat jednu věc, ale dělat ji opravdu, opravdu dobře, tak mě napadlo, jak se to odráží v reálné skutečnosti.
Vždy jsem obdivoval Google produkty, neboť v nich byl vidět právě ten focus na uživatele, že byly tvořeny pro lidi a dle jejich potřeb, že byly připravené "opravdu, opravdu dobře" a fungovaly profesionálně i s označením Beta při uvedení na trh. Poslední dobou mám ale mírně smíšené pocity.
Začalo to asi tím Google Chrome, pokračovalo Google Wave, no a ten nejnovější Google Buzz mne také nějak moc nepřesvědčil. Psal jsem o něčem podobném asi před dvěma lety v příspěvku - Google je jako anděl s ďáblem v těle:
"Žádná firma není schopna udržet svou firemní kulturu na té úrovni, jaká byla na začátku, když začne masivně nabírat lidi, kterým chvíli trvá, než se aklimatizují a než převezmou ty správné firemní návyky a zavedené principy."
Google Buzz aka Google Hlášky
"Konverzujte o věcech, které vás zajímají. Se svými přáteli sdílejte aktualizace, fotografie, videa a mnohem více."
Co říci na nový Google Buzz? Nechci zde popisovat službu, kterou nemám chuť ani zkoušet, natož nějak využívat. To ať si vyzkouší každý nadšenec do technologií, kterému nestačí současné služby na trhu typu Facebook, Friendfeed, Twitter apod. Jen mě neustále mírně zaráží, proč někdo vytváří něco, co nikdo nechce, po čem nikdo netouží a co je většině světa naprosto ukradené?!
Když se vymýšlí služby, které nikdo nechce
Zdá se mi, jako by se kompletně měnil přístup k podnikání, kdy prvotní myšlenka "budeme dělat dobré produkty, po kterých lidi touží", je nahrazena těmi obvyklými "motory" každé velké společnosti - rychle obsadit trh, vyrušit konkurenci, zvýšit tržní podíl za každou cenu, nehotový produkt je lepší, lidi si zvyknou a ještě nám to sami otestují.
Takový ten "model of growth that places 'product' over people".
Platí to asi pro všechny velké firmy, když se dostanou do fáze, že se řítí jako rozjetý kolos, který nejde zastavit. V určité fázi rozvoje firmy se totiž začne vytrácet původní idea zakladatelů a s novými lidmi již ani není možné uřídit firemní filozofii.
Nemluvě o tom, když řízení převezmou obchodníci, když jeden tým neví, co dělá druhý, příp. když směr vývoje udávají geekové zahleděni do svých "úchvatných" technologií, což je asi nejhorší varianta ;-)
Každý asi zná nějaký takový moloch ve svém okolí a osobně jsem takovou změnu firmy zažil několikrát. Poprvé to bylo u mé vlastní firmy, kterou jsem raději prodal, když jsem ty změny začal pociťovat. Podruhé jsem se s tím setkal, když jsem pracoval pro jednu menší sympatickou anglickou firmu (+50 zaměstnanců), která nejprve koupila druhou firmu (+200), poté se sloučila s další (+500) a nakonec pohltila ještě jednu firmu (+8000 zaměstnanců). V té fázi jsem ji opustil a "never more", takové firmy opravdu nemám rád ;-)
(Dnes je ta "skvěle" rostoucí firma už z trhu pryč, neboť se udusila vlastními procesy a problémy v interním řízení, no a převálcovala ji konkurence.)
Podobnost s jinými firmami může být ale čistě náhodná.
Kdo je opravdový nepřítel a pomůže nám nějak voják 21. století?
Hledal jsem něco ve Finančních novinách a zaujala mne zpráva, že v Česku vydělává méně než polovina obyvatel. Takže necelá polovina lidí v ČR financuje všechny ty taškařice, které vidíme kolem. Asi by to chtělo opravit tu částku státního dluhu, co připadá na jednoho obyvatele ČR, když to bude splácet jen necelá polovina ;-)
"V Česku vydělává méně než polovina obyvatel. Vyplývá to z analýzy Českého statistického úřadu, podle které bylo v ČR ekonomicky neaktivních obyvatel v posledním loňském čtvrtletí 5,6 milionu, tedy 53,2 procenta z celkové populace včetně dětí."
(Zdroj: V Česku vydělává méně než polovina obyvatel)
Když si ještě vezmu, že do té poloviny pracovně "aktivních" lidí patří ještě nemalá skupina úředníků, kteří také nic neprodukují, tak mi z toho vychází jediné:
Potřebujeme opravdu tolik politiků, tolik ministerstev, tolik státních úředníků? Musí všichni politici opravdu jezdit na zahraniční výlety služební cesty, aby jako "vyčerpali" rozpočet? Nestačí, že ta polovina aktivních obyvatel musí financovat školství, zdravotnictví, sociální služby, policii, hasiče a všechny ty opravdu potřebné služby?
Jak to tak vidím, tak se není možno ani moc divit, když nějakého idiota napadne posílat letadlem Hummery na pomoc Haiti, když česká armáda si chce koupit nové "útočné" pistolky za 1,6 miliardy a celkově chce utratit 25 miliard korun za nová autíčka, vozítka a letadýlka.
Voják 21. století nebo nezaměstnaný?
Nejsem žádný pacifista, ale nemyslím si, že by bylo v dnešní krizové době rozumné (už vůbec ne nutné) utrácet za nové pistolky. Nezajímá mě, že to pár politiků kdysi schválilo a tak se to "musí" utratit. To je totiž podobná logika jako s těmi "služebními" cestami poslanců do Asie, Karibiku a Tichomoří ;-)
Možná by si měli politici uvědomit, že "voják 21. století" vypadá už trochu jinak a války se v dnešní době nevyhrávají ani tak zbraněmi a už vůbec ne někde v Aghánistánu. Však, kdo vymyslel to staré dobré, že nás jednou Číňani umlátí čepicemi? Dnes by se dalo v klidu říci, že nás lehce umlátí svým levným čínským zbožím a vůbec nezáleží, kolik budeme mít samopalů. Stačí, když se pomalu bude zavírat fabrika za fabrikou, bude se propouštět stále více lidí, kteří nenajdou novou práci.
Kdo jako pak bude financovat provoz státu? Obsadí snad ta naše dobře vyzbrojená a chrabrá armáda nějaké nové území a uděláme si někde první českou kolonii?
Myslí si snad někdo, že všechny náklady ČR zvládne financovat těch pár pracujících chudáků, kterým se ještě zvednou daně, až vyhrají socani a komouši volby? Ano, mám tušení, že tento rok ty volby v ČR projede pravice na celé čáře, neboť všechny ty "populární" kauzy a neustále stoupající nezaměstnanost tomu jen nahrává.
Ať se pak někdo diví, že více jak 11 tisíc "českých" firem je registrováno v offshore zemích ;-)
Freelance Programmer jako prodejná "děva"
Když jsem v minulém příspěvku zmínil, že mne již nebaví dělat ze sebe prodejnou děvu (kontraktora) a že tuto oblast podnikání budu omezovat, tak jsem na to téma měl debatu s bývalým kolegou, který je stále kdesi zaměstnaný a nějak nechápal, co jsem tím myslel.
To mírné nepochopení výhod práce na kontrakt ve srovnání se zaměstnáním pramení u většiny zaměstnanců hlavně z toho, že málokdo chápe, co taková freelance práce opravdu znamená. Kdo si to nikdy nevyzkoušel prakticky, tak vidí jen možný extrémní příjem, kterého je nějaký freelancer schopen dosáhnout, vidí svobodu volby pracovat, pro koho chci, kdy chci, na čem chci. Odvrácené stránky takového života již ale málokdo posuzuje.
Všichni se (za)prodáváme
Platí ve všech profesích a oborech, že každý se nějakým způsobem prodává nebo zaprodává, ať už prodává svůj čas, svou práci, své výrobky, svůj život - za peníze, za dobrý pocit, v zaměstnání za stálý plat, na volné noze na fakturu, či v podnikání za firemní zisky.
Zaměstnanec se prodá jednou a pak pobírá pravidelný menší (větší) příjem, za což pracuje na méně (více) zajímavých úkolech. Kontraktor na volné noze se prodává častěji, obvykle za vyšší příjem a většinou si vybírá projekty dle svého zájmu.
Někdy mne "pobaví", jaké zkreslené představy o práci na volné noze mají někteří spokojení zaměstnanci, kteří mají pevnou pracovní dobu, poté čistou hlavu, kteří si v pracovní době klidně vyřizují soukromé záležitosti a zneuživají firemní techniku. Mnozí takoví obvykle nechápou, že kontraktor nejen pracuje, ale shání si zakázky, jedná se zákazníky, zabývá se marketingem, zodpovídá za účetnictví, platí si veškeré spojené náklady, musí se neustále vzdělávat, zodpovídá za kvalitu a výsledek své práce.
Každý způsob práce má své výhody i nevýhody a nelze posuzovat jednu oblast jen zaslepeným a jednostranným pohledem. Nejde hodnotit, kritizovat ani vychvalovat nějaký způsob práce, když si to někdo nevyzkoušel osobně a nechápe, co to znamená. Navíc, každému vyhovuje něco jiného, každý má jiné předpoklady a sedí mu jiný způsob práce.
Umění se (za)prodat
Někdo se prodává dobře, další špatně, většinou ale platí, že dobrý zaměstnanec se nemusí umět tak dobře prodat, jak musí zvládat kontraktor nebo kdokoliv "na volné noze". V IT oboru to platí obzvlášť, neboť málokdo umí skloubit technickou specializaci s vyjednáváním, marketingem a osobní propagací svých služeb, znalostí a dovedností.
Neumím to ani já pořádně a stále se to učím, ale měl jsem kdysi štěstí, že jsem narazil na skvělého partnera, který je excelentní obchodník a umí prodávat služby a produkty naší firmy, čas a schopnosti celého našeho týmu. Současně je schopen vyjednat dobré ceny a výhodné podmínky pro firmu i pro zákazníky.
Mám tedy docela dobré freelance podmínky, přesto jsem se ale nechal za minulý rok navrtat do 2-3 projektů, které sice byly extrémně ziskové, ale nějak jsem necítil přílišnou osobní realizaci. No a jelikož se nechci stále dokola "zaprodávat" jen nějakému zisku, stahuji se do ústraní a budu jen mírně sledovat hodnotu akcií ;-)
Nechávám si na starosti pár osobních projektů, na kterých budu pracovat bez diáře a bez plánování, se zájmem a nadšením, no a veškerou energii vrhnu na nové výzvy, které mne čekají v jiných oblastech, do kterých jsem investoval kdysi před lety.
Na závěr ještě pěkný komentář o práci programátora, který zazněl u jednoho staršího příspěvku - Investice do vzdělání se vyplatí:
"Dělal jsem programátora a poté co jsem to přestal dělat jsem zjistil, že pro většinu lidí kolem je programátor něco jako šlapka, prodáváš své tělo (v případě programátora mozek) za velice slušné peníze. Dáváš do toho sebe a své city a vrací se ti za ně jen materiální statky..."
Time Management 5. generace (ve volném prostoru)
Koncem minulého roku jsem začal pomalu tlumit veškerou svou freelance práci a rozhodl jsem se, že si dám pár měsíců pracovní pauzu.
Po dokončení posledního projektu se mi trochu uvolnily ruce, zjistil jsem také, že mne již nebaví dělat ze sebe prodejnou "děvu" (kontraktora) ani vést nějaký tým lidí, k čemuž je dříve, či později, nucen skoro každý mírně schopnější otporník s nějakou praxí.
Jeden měsíc bez diáře a plánování
To omezování práce, převod některých rozdělaných projektů partnerům, větší delegování práce kolegům - kontraktorům, mi umožnilo, že jsem zrušil plánovací diář a od začátku roku přestal prakticky plánovat.
Vždy jsem sice byl příznivcem nějakého plánování a přípravy konkrétních cílů, což napomáhá jejich realizaci. Už dávno jsem ale omezil plánování na každý den, neboť jsem si ověřil, že mi stačí a vyhovuje jen týdenní plán.
(Na téma plánování a optimalizace času jsem tady už dávno psal.)
Nyní mám ale za sebou první měsíc bez plánování, bez termínů, bez plnění stanovených úkolů, bez rekapitulace a předsevzetí, no a musím říci, že se mi docela daří. Zdá se mi totiž, že toho i tak vyřeším nějak více, než když jsem byl svázán nějakým plánovacím systémem.
Time Management 5. generace?
Prakticky jsem ten svůj nový systém nazval TM 5. generace, neboť v tom "neplánování" se zásadně liší od všech těch možných i nemožných, papírových i elektronických, plánovacích systémů 1. - 4. generace.
I přes to průběžné omezování práce mám totiž stále plno rozdělaných úkolů, ale nějak jsem se za ty roky praxe naučil řídit veškerou práci trochu jiným způsobem, kdy žádný diář ani systém mi nijak moc nepomáhal. Ideální je, z každého chytrého systému si vzít něco dobrého a vhodně si to upravit dle vlastních potřeb, tj. vytvořit si vlastní systém.
Od denního plánování jsem tedy kdysi přešel k týdennímu, od týdenního k měsíčnímu a ročnímu, zrušil jsem elektronický diář, přestal synchronizovat data a papírový diář ADK používám jen jako rychlý poznámkový blok, do kterého lze pohodlně vkládat volné listy.
Nyní tedy "plánuji" spíše podvědomě, řídím se intuicí, pracuji na tom, na co jsem naladěn, kolik mám zrovna času a energie. Vybírám si úkoly, které zrovna teď můžu splnit s nejvyšším nasazením (rychle) a pro které mám optimální podmínky (klid). Dle okamžité situace vybírám ty nejdůležitější úkoly a nenechám se ovlivňovat nějakým předem připraveným seznamem a ani nejsem zaskočen změněnými podmínkami.
Vypadá to možná chaoticky, ale je to docela organizovaný přístup, neboť mám asi v hlavě zafixované předchozí "plánovací" systémy a chytré strategie, co vymysleli druzí, možná mi již tak vlezly pod kůži, že se mi změnil i způsob myšlení.
Život uvnitř kruhu nebo ve volném prostoru?
Proč je důležité vlastně plánovat dle nějakého diáře? Proč je důležité řídit se nějakým plánem? Proč je důležité plánovitě přemýšlet o tom, co děláme a proč to děláme? Není neustálé plánování jen takovým motáním se v kruhu?
Je důležité plnit úkol za úkolem, projekt za projektem, rozšiřovat podnikání stále dokola dle nějakého plánu a dle podobného scénáře? Neutíká nám náhodou život mezi prsty?
Preferujeme v životě jízdu po rovné dálnici, či raději po klikaté horské silnici s neustálým stoupáním a klesáním? Sedí nám více jízda s navigací po uklizené silnici se semafory a značkami? Dáváme přednost životní off-road jízdě ve volném terénu?
To jsou jen některé otázky, které mne vedly ke změně úhlu pohledu na veškeré plánování práce (života). Každý si je může vykládat různými způsoby a odpovědi na ně jsou ovlivněny subjektivním pohledem každého z nás, našimi zkušenostmi, možnostmi i podmínkami.
Pohyb v takovém virtuálním 4D prostoru (bez plánování) mi ale vůbec nepřipadá chaotický. Není to žádné proplouvání bez cíle, spíše je to takové řízení "kosmické lodi" v nekonečném vesmíru a nutí mne to ještě více přemýšlet nad optimalizací úkolů v daném čase a prostoru, abych se úplně neztratil ve volném prostoru ;-)
(Prosím, berte tohle jen jako úvod, jako mé osobní poznámky. Zkusím to příště zpracovat do více srozumitelné formy.)
Citát měsíce
"Historická paměť říká, že slušnou společnost nelze založit na chamtivosti a egoismu, ale ani na závisti a rovnostářství. A bez historické paměti se společnost potácí od zdi ke zdi, od extrému k extrému, od kapitalismu ke komunismu. A že se ten náš kapitalismus nepovedl? Jak by se také mohl, když ho budují komunisté!"
(Zdroj: Hoffmanův deník)
