Jak se v čase mění naše priority a cíle...

Často tady píšu o hodnotě času a dosahování osobních i pracovních cílů, neboť si myslím, že je to mnohem důležitější, jak popis nějakých technologií nebo událostí, co se někde staly a byly již mnohokrát popsané. Stačí se podívat kolem sebe, co všechno lidi hledají na Webu, na co si stěžují, o čem diskutují.

Převládají samé hlouposti a k tomu neustálé brblání, jak někdo nemá peníze, neboť dělá nudnou práci, jak nikdo nic nestíhá, neboť se rozptyluje hloupostmi a nedokáže rozlišit důležité od nepodstatného.


Dobré priority jsou nejlepší Time management?

Málokdo si to uvědomuje, proto je nutné znovu zdůrazňovat, že jedině, když jsem schopni správně si definovat priority a soustředit se na důležité úkoly, tak toho stihneme více (alespoň to důležité), stoupá naše produktivita, výkon, u někoho i peněžní ocenění ;-)

Můžeme mít sebelepší evidenci úkolů, ale bez schopnosti dobře vybrat dle našich priorit je nám to k ničemu. Platí to pro osobní úkoly, pracovní projekty i pro veškeré informace a znalosti, kterých je mnohem víc, než jsme kdy schopni načerpat. To je to, co nás žádná škola nenaučí a získáme to jen praxí, kdy jsme nuceni se sami rozhodovat a nést si za své rozhodování odpovědnost.


Jak a proč se mění naše priority a cíle...

Mnohokrát jsem si ověřil, že jen nějaké cíle a priority nestačí, neboť nevíme, zda si stanovujeme správný cíl a zda jdeme správnou cestou. V určitém momentě (v čase a prostoru) může být každý cíl platný a může nás motivovat. Vydáme se na cestu a můžeme zjistit, že naše cíle se mírně rozcházejí s realitou, kterou jsme si kdysi představovali nebo o které jsme měli i zkreslené představy.

Kdysi jsem třeba měl cíl, že chci vlastnit firmu na vývoj software, s vlastními zaměstnanci, firemními kancelářemi a plným zázemím. Podařilo se, rostl obrat i zisk, no a já jako manager bych mohl být spokojený. Nebyl jsem, neboť má tvůrčí práce se změnila v nudnou magořinu, což mě přestalo uspokojovat. Změnil jsem proto své plány a cíle do budoucna, firmu prodal a začal se věnovat něčemu jinému.

Chtěl jsem pracovat samostatně jako "freelance contractor", abych si mohl více dělat, co chci, vybírat si projekty a pracovat jen pro zákazníky, které chci, abych mohl být zodpovědný jen za "svůj" život a ne za nějaké zaměstnance a "jejich" životy. No a zase mě to přestalo bavit ;-)

Čím to je, že se naše cíle tak mění? Je to uspokojení z dosažení cílů, které stačí k dobrému pocitu realizace? Je to ten mírný stereotyp, který se po čase dostaví a už tak nemotivuje? Nesouvisí to náhodou s tím, že po čase ztratíme svůj netradiční pohled na svět a začneme se jednoduše nudit?


Když nejde vůbec o peníze...

Musím zdůraznit, že nemluvím vůbec o penězích, ty jsem jako motivaci opustil už před lety, neboť při plnění našich cílů nejde a nikdy nepůjde o peníze. Každopádně, jsem rád, že tenhle princip chápe stále více lidí, tj. že peníze jsou jen prostředek, pomocník, či vedlejší produkt, neboť náš život je o něčem úplně jiném.

Je ale dobré si často připomínat, co je pro nás důležité a jednou za pár let se posunout trochu dál.



Mimochodem, když už se vydáváme "na cestu", tak jsem dostal původní a necenzurovanou verzi kultovního románu Na cestě (On the Road), kterou právě vydalo Argo, tak se docela těším, neboť se za chvíli opět vydávám na cestu ;-)

Viz - Jack Kerouac: Na cestě - rukopisný svitek