Jak mi pomáhá finanční krize zlepšit trochu hospodaření s časem?

Klasicky nestíhám a nepomáhají mi ani žádné zásady, jak uspořit čas, které jsem si za těch pár let praxe ověřil a několikrát jsem se o něčem tady zmiňoval. Trochu také jistě pomáhají naše sny a priority, ať jsou jakékoliv, stále ale platí, že více času si nikdo nekoupí a že všichni máme jen 24 hodin.

Snažím se stále omezovat "žrouty času", jsou ale dny, kdy se toho nakupí tolik, že nepomáhá opravdu nic. Když mi hromádka věcí k vyřízení na stole začíná přepadávat na zem, když nemůžu v bordelu na stole najít poslední poznámky, tak musím sednout a začít opravdu řešit jednu věc za druhou. Rozhoduje pak jen rychlost, jak se dokážu vypořádat s každým problémem, jak rychle mi všechny úkoly zmizí ze stolu a jak pak na závěr dne zjišťuji, že jsem zapomněl na něco důležitého, neboť jsem něčemu "důležitějšímu" předtím věnoval příliš moc drahocenného času.

Jelikož čtete tento příspěvek, tak vše důležité se mi již podařilo vyřídit a mám tedy těch svých 10-15 minut na tyto zápisky na blogu, což beru jako mírný odpočinek a brainwashing, tj. osobní vyčištění hlavy ;-)


Jak mi pomáhá finanční krize v optimalizaci času?

Máme několik velkých zákazníků, kterým jsme dodávali nějaká specializovaná řešení, kdy kromě smluvní ceny za dodávku a úpravy na míru máme domluvené paušální platby za údržbu, dodávky nových verzí, support a v některých případech i hot-line podporu (to dělají chlapci v US).

Pravidelně tak přicházejí na účet naší americké firmy peníze skoro za nic, neboť šéf (CEO) v US je výtečný obchodník a dokáže ze zákazníka takové peníze vytáhnout docela snadno. Nevím, jak to dělá, ale všechny smlouvy, které připravil, tak se vyznačují právě tím, že příjem mnohonásobně převažuje náklady. (Jsou samozřejmě výjimky, kdy je potřeba něco urgentního řešit velice rychle, ale to se jen projeví kvalita celého týmu, který se podílel na dodávce a následně participuje i na případném supportu.)

Na základě finančních "problémů" dvou z našich asi 30 velkých klientů, kteří nás pravidelně zásobují prací a požadavky na rozšíření, jsme dostali nyní žádost, zda by nešlo nějak změnit smlouvy a snížit ty paušální platby. Jeden klient dokonce přestal platit, prý že čeká na vyřízení dodatečného úvěru (haha), druhý slíbil, že do konce roku ještě může platit plnou cenu, ale od ledna by to chtěl upravit.

Po projednání jsme se domluvili, že jim snížíme měsíční platby (co nám také zbývá, že), ale šéf to ještě takticky doplnil úpravou kvality supportu, tj. snížil zásadně počet "předplacených" hodin, omezil počet nových verzí, zrušil hot-line support a kupodivu, oba zákazníci na to přistoupili.

Asi jim šlo o okamžité snížení nákladů, co někteří akcionáři nyní skoro ve všech firmách požadují, takže naše vstřícná nabídka je potěšila a od jedné z nich jsme současně obdrželi zálohu na další požadované úpravy.

Stále nechápu a asi už nikdy nepochopím, jaké škatulky a šuplíčky s penězi rozhodují ve velkých firmách, kdy stačí v účetnictví přehodit náklady z "provozního" balíku do "investičního", či obhájit nějak investice do "vývoje", no a všichni akcionáři jsou spokojení.

Snížili jsme tedy pravidelný paušální příjem od těch dvou zákazníků, získali jsme ale investiční zakázku, takže v zásadě jsme uspořili nějaký čas a získali více peněz. Se asi fakt někdy picnu, jak to vedou v rozvinutých kapitalistických zemích, neboť mi to velmi připomíná všechny chyby za socialismu, kdy se peníze přehazovaly z hromady na hromadu a hlavně, že byly správně vyúčtované ;-)


Jaké jsem si z toho vzal poučení?

Je potřeba se soustředit na velké zákazníky, neboť zakázka za 20 tisíc vyžaduje skoro stejné náklady jako zakázka za 100 tisíc, je potřeba mít dobrého obchodníka, který dokáže vyjednat dobrou cenu za všechny poskytované služby. Je potřeba také zákazníkům vycházet vstříc, neboť ve fungujících ekonomikách stále platí, že vstřícné gesto, podaná ruka a mírné ústupky, mají mnohem větší účinnost v oboustranně výhodné spolupráci.

Žádný business se totiž neobejde bez oboustranné spokojenosti, neboť zákazník musí být stejně spokojen jako dodavatel a nejde stavět úspěch jen na jednostranné spokojenosti.

Každopádně, já jsem spokojen, neboť mám méně práce, firma má více peněz, všichni zaměstnanci mají více volného času ;-)


Doplnění: Kamarád, co včera přiletěl na pivní "konzultaci", mi právě potvrdil, že od jisté doby také odmítá zakázky pod 20 tisíc USD, neboť prý náklady na jednu z 5ti malých zakázek jsou stejné, jak jsou náklady (starosti) spojené s jednou pořádnou za třeba 100 tisíc USD.