Cayman Islander | Diary of a Freelance Programmer traveling the world

Cayman Islander's blog - Diary of Freelance Programmer

Proč chodíme do práce a jak oslavíme svátek práce, jara, lásky a mimozemšťanů?

Říká se, že každý člověk využívá jen desetinu kapacity svého mozku, tedy využívá jen desetinu svých schopností. Vidíme, slyšíme a cítíme jen desetinu toho, co se kolem nás děje. Také se říká, že děti, které ještě nejsou zaslepeny dospěláckým pragmatismem, jsou vůči podnětům z okolí mnohem citlivější.

To, že děti ztratí své schopnosti, je zcela určitě způsobeno výchovou - doma, ve škole i v celé naší rádoby kulturní společnosti. Záleží tedy, kdo nás vychoval a jak my vychováme naše děti. Na zamyšlení, PROČ je mezi námi tolik mimozemšťanů a tupounů? Kdo je (nás) vychoval?

Tupé fotbalisty teď nemyslím, u nich je úbytek mozkových buněk hlavičkováním při tréninku již dostatečně lékařsky ověřen.

Možná na tom jsou lépe některé tzv. přírodní národy, které se více řídí zákonitostmi přírody, nedevastují svět dálnicemi, nesledují hospodářský růst, nehoní se za materiálními blbostmi, neřeší problémy s čínským zbožím, ale spíše žijí svůj život. Když už nic, tak alespoň nemají mezi sebou tolik tupých politiků a penězi zaslepených podnikavců, jako máme my v civilizované Evropě ;-)


Víme vůbec, proč ráno vstáváme a jdeme do práce?

Schválně, přemýšlel o tom někdo? Znám spoustu příkladů lidí, kteří přijdou do práce, něco "porobí" a po šichtě jdou domů spokojeni, jak ten den pěkně "prožili". Přijdou domů, nají se, kouknou na TV a jdou spát. Co TO jako je? Mnozí snad ani netuší, že původní smysl chození do práce je ten, aby vydělali peníze "na život", tzn. aby mohli "žít".

Podobně, někdo "žije" jen tím, že přemýšlí, co si dobrého uvaří k obědu, takže nakupuje, pak vaří, chvíli jí (žije?), pak umývá nádobí, no a na závěr přemýšlí, co si zase dobrého uvaří (prožije?) druhý den. Takže opět netuší, že původní důvod jídla je to, abychom dostali sílu "žít".

Co to ale je "žít", když na ten život je čas jen o víkendu nebo o dovolené, či při jízdě do práce a čtení Blesku?


Proč a jak slavit svátek práce?

Nelíbilo se mi sice to zbytečné dohadování senátorů (placených z našich daní) o změně názvu svátku 1. května na cosi jako "svátek jara, lásky a práce", jako bychom ve společnosti neměli důležitější věci k řešení. Je ale pravda, že slavit nějaký "svátek práce" nedává v dnešní době nějak moc smysl.

Vůbec nic mi to neříká a neznám nikoho, kdo by považoval 1. května za něco jiného, jak milý den volna. Kdo ale třeba podniká, tak pro takové je dnešek naprosto normálním dnem a jen si snad užívá menšího počtu telefonátů.

Když už oslavovat, tak co takhle oslavovat život nebo nicnedělání? To by byl alespoň svátek a ne nějaké oslavování toho, co život není. Ať tady, prosím, ale nikdo nevytahuje, že práce šlechtí. Nějaká "činnost" šlechtí (koníčky, studium, zájmy, cestování, pomoc druhým), ale ne práce v tom smyslu, jak je ta současná oslava myšlena.

Rudé pomatence na Letné teď nechávám stranou, ti oslavují na 1. května úplně jiné časy, s rudými šátky, se slzou v oku, při recitací Švorcové a při zpěvu Internacionály.

KSČ - První máj


Až bude pro každého práce koníčkem...

Je fakt, že kdyby každý dělal jen to, co ho baví, tak by práce byla koníčkem a zábavou a už by to nebyla "jen" nějaká práce. Celý den by každý prožil smysluplně, neboť činnost by ho bavila, dělal by ji s nadšením proto, že má nějaký smysl, někomu nebo něčemu slouží a přináší plné uspokojení z dobře prožitého dne.

Když ale vidím nebo slyším, čím někteří v okolí ztrácejí čas nebo s jakou nechutí něco dělají, to mě někdy fakt docela dostává a děkuji všem, kteří něco dělají dobře a ještě jim zbude čas (síla) na úsměv a radost ze života.

Říkám to stále a opakuji si to i pro sebe:

Je důležité dělat, co nás baví, neboť pak každá práce je zábavou, koníčkem, inspirací, motorem, svátkem "práce", odpočinkem a chcete-li i "money-machine". Mimochodem, úplně první zápisek zde na blogu byl také trochu o tom, že stále něco "musíme" ;-)

9 comments :

Anonymní řekl(a)...

Děsím se toho, že bych někdy takhle žil - celý den v práci, večer si zanadávat na stupidní zprávy na Nově, potom do postele a druhý den to samé. Tohle bych nesnesl.

Někdo to tak ale má - hodně mých spolužáků, co teď maturují, mi na mojí otázku "a co budete dělat teď?", zpravidla odpovídají "jdu makat do chemičky/musky/etc...". Když na ně koukám jak na blázny a ptám se, proč se nevydají někam do světa nebo nezkusí jít na VŠ, u toho třeba zkusit podnikání, většinou se mi dostává odpovědi, že "dostanou nástupní plat 18 tisíc".

No... "neber to".

Nechci vypadat nějak namyšleně, ale je mi jich skutečně líto, protože v takhle mladém věku si nechat zastavit život (když mají tolik možností), to je podle mého vyloženě tragédie...

Jdu jim nalinkovat tento článek :-). Život by neměl být o upracování se k smrti...

Cayman řekl(a)...

Přesně, taky znám plno takových. Nejhorší je, že mnozí si ani neuvědomují, co všechno jim uniká a stačí jim jen nějaká "slušná" práce, kde dostanou pravidelnou výplatu.

Pak si k tomu vezmou hypotéku na nějaký byteček, dítě na cestě, a je vymalováno. Jen silné výjimky se z toho koloběhu dostanou.

V kontrastu k tomu mám kámoše, který teď také maturuje a jak udělá zkoušky na VŠ, tak prý odjíždí kamsi do ciziny, kdy říkal, že neví, jestli se vrátí, či školu neposune o rok.

Anonymní řekl(a)...

Do 25 let jsem si pěkně užívala na studijních pobytech, snad každý rok na nějakém jiném programu. Pracovala jsem u toho, to ano, pokaždé v jiném oboru, to abych ... věděla, do čeho .... jdu. Okolí otravovalo s tím, že v 26 jsem ještě nikde nezůstala déle jak rok a půl - zatím nechci.

Chci vyzkoušet a naučit se co se dá než na mě přijde mateřský amok. Je mi špatně při představě ráno v 8 štípačka, práce pro cvičené opice a pravidelné přesčasy do 8... protože se to jaksi "očekává". Nechci! Mí vzdělaní kolegové mají v 25 letech 90 kilo a víc. Nemají koníčky, nemají své ideály. Ale mají práci, v té se rozvíjí...co pak tedy? Proč se na mě máma dívá skrz prsty, řeknu-li jí, že bych se ráda sebrala a jela si udělat lyžařský kurs do Francie a zezačátku pracovala klidně i jako barmanka?

Znamená to pak, že se nomohu v lecčem rozvíjet? Ale ne.. dnes máme vynález zvaný internet, maminko!

Anonymní řekl(a)...

Ivo, tak to mi něco přípomíná :-)

Ani nevíš, kolikrát tohle slýchávám doma. Zůstaň už někde v práci, proč pořád měníš práci, když máš takový pěkný plat, vždyť máš klid a žádné starosti,... Já ale nechci dělat nějakou kariéru a zůstat někde do důchodu, zatím se učím, získávám znalosti a cestuju.

Rodiče fakt nechápou, že doba je úplně jiná a že díky internetu můžu pracovat doma nebo v cizině.

Anonymní řekl(a)...

Myslím že je to trošku nedomyšlené. Kdybysme všichni dělali co chceme a co nás baví, tak kdo by potom makal v pekárně u pásu? Myl hajzly? Atd, atd...

Anonymní řekl(a)...

V pekárně by makal ten, koho baví pekařina a hajzlíky by umýval ten, co nic jiného neumí. Není to logické a hlavně motivující?

Anonymní řekl(a)...

Přesně, děsím se jakéhokoliv stereotypu a také docela často měním práci. Jednou studuji, pak zjistím, že ,,to není ono". Jsem prostě rozháraná osobnost, ale zas má možnost poznat spoustu věcí. Jen aby se na mě nedívali divně, že měním často práci. :o(

Cayman řekl(a)...

2BlackCat: Neboj, fluktuanti snad kdysi byli za minulého režimu, ale dnes se ta častá změna práce zas tak moc nebere. Myslím, že si hodně lidí uvědomuje, že v dnešní "dynamické" době tak člověk získá alespoň více zkušeností.

A firmy stejně hledají samé "dynamické" osobnosti do mladých a "dynamických" týmů :-)

Cayman řekl(a)...

2marek: Přesně tak! Když se lidi budou soustředit na to, co je baví, tak to budou dělat dobře a ne jen pro nějaké prachy - naštvaně a znechuceně.

Jasně, že jak psal Anonym, budou potřeba vždy i nějaké nepopulární profese, ale znám plno lidí, co se jím líbí dělat hasiče, vojáky, sestřičku v nemocnici (je fakt, že kvůli platu je v Irsku) nebo někde rubat ve fabrice. Je to ale každého individuální problém, na co má, o co se snaží, co ho baví.

Je lepší naštvanej pekař, co ho práce někde na lince nebaví? NE, ať to raději nedělá. Je plno soukromých pekáren, které dělají kvalitní věci, lidi tam pracují rádi, dobře si vydělají, a na těch výrobcích je to vidět.

Okomentovat