Proč chodíme do práce a jak oslavíme svátek práce, jara, lásky a mimozemšťanů?

Říká se, že každý člověk využívá jen desetinu kapacity svého mozku, tedy využívá jen desetinu svých schopností. Vidíme, slyšíme a cítíme jen desetinu toho, co se kolem nás děje. Také se říká, že děti, které ještě nejsou zaslepeny dospěláckým pragmatismem, jsou vůči podnětům z okolí mnohem citlivější.

To, že děti ztratí své schopnosti, je zcela určitě způsobeno výchovou - doma, ve škole i v celé naší rádoby kulturní společnosti. Záleží tedy, kdo nás vychoval a jak my vychováme naše děti. Na zamyšlení, PROČ je mezi námi tolik mimozemšťanů a tupounů? Kdo je (nás) vychoval?

Tupé fotbalisty teď nemyslím, u nich je úbytek mozkových buněk hlavičkováním při tréninku již dostatečně lékařsky ověřen.

Možná na tom jsou lépe některé tzv. přírodní národy, které se více řídí zákonitostmi přírody, nedevastují svět dálnicemi, nesledují hospodářský růst, nehoní se za materiálními blbostmi, neřeší problémy s čínským zbožím, ale spíše žijí svůj život. Když už nic, tak alespoň nemají mezi sebou tolik tupých politiků a penězi zaslepených podnikavců, jako máme my v civilizované Evropě ;-)


Víme vůbec, proč ráno vstáváme a jdeme do práce?

Schválně, přemýšlel o tom někdo? Znám spoustu příkladů lidí, kteří přijdou do práce, něco "porobí" a po šichtě jdou domů spokojeni, jak ten den pěkně "prožili". Přijdou domů, nají se, kouknou na TV a jdou spát. Co TO jako je? Mnozí snad ani netuší, že původní smysl chození do práce je ten, aby vydělali peníze "na život", tzn. aby mohli "žít".

Podobně, někdo "žije" jen tím, že přemýšlí, co si dobrého uvaří k obědu, takže nakupuje, pak vaří, chvíli jí (žije?), pak umývá nádobí, no a na závěr přemýšlí, co si zase dobrého uvaří (prožije?) druhý den. Takže opět netuší, že původní důvod jídla je to, abychom dostali sílu "žít".

Co to ale je "žít", když na ten život je čas jen o víkendu nebo o dovolené, či při jízdě do práce a čtení Blesku?


Proč a jak slavit svátek práce?

Nelíbilo se mi sice to zbytečné dohadování senátorů (placených z našich daní) o změně názvu svátku 1. května na cosi jako "svátek jara, lásky a práce", jako bychom ve společnosti neměli důležitější věci k řešení. Je ale pravda, že slavit nějaký "svátek práce" nedává v dnešní době nějak moc smysl.

Vůbec nic mi to neříká a neznám nikoho, kdo by považoval 1. května za něco jiného, jak milý den volna. Kdo ale třeba podniká, tak pro takové je dnešek naprosto normálním dnem a jen si snad užívá menšího počtu telefonátů.

Když už oslavovat, tak co takhle oslavovat život nebo nicnedělání? To by byl alespoň svátek a ne nějaké oslavování toho, co život není. Ať tady, prosím, ale nikdo nevytahuje, že práce šlechtí. Nějaká "činnost" šlechtí (koníčky, studium, zájmy, cestování, pomoc druhým), ale ne práce v tom smyslu, jak je ta současná oslava myšlena.

Rudé pomatence na Letné teď nechávám stranou, ti oslavují na 1. května úplně jiné časy, s rudými šátky, se slzou v oku, při recitací Švorcové a při zpěvu Internacionály.




Až bude pro každého práce koníčkem...

Je fakt, že kdyby každý dělal jen to, co ho baví, tak by práce byla koníčkem a zábavou a už by to nebyla "jen" nějaká práce. Celý den by každý prožil smysluplně, neboť činnost by ho bavila, dělal by ji s nadšením proto, že má nějaký smysl, někomu nebo něčemu slouží a přináší plné uspokojení z dobře prožitého dne.

Když ale vidím nebo slyším, čím někteří v okolí ztrácejí čas nebo s jakou nechutí něco dělají, to mě někdy fakt docela dostává a děkuji všem, kteří něco dělají dobře a ještě jim zbude čas (síla) na úsměv a radost ze života.

Říkám to stále a opakuji si to i pro sebe:

Je důležité dělat, co nás baví, neboť pak každá práce je zábavou, koníčkem, inspirací, motorem, svátkem "práce", odpočinkem a chcete-li i "money-machine". Mimochodem, úplně první zápisek zde na blogu byl také trochu o tom, že stále něco "musíme" ;-)