Kolik projektů stihneme do konce života aneb do důchodu ve 40 letech?

Někdy se divím, čím vším lidi ztrácejí čas, ale na druhou stranu si říkám, že to není můj business, není to můj život, a radit někomu, kdo nechce poradit, je jako "pissing in the wind".

Je ale těžké, si toho minimálně nevšímat, když člověk sleduje, jak třeba jeho blízcí, příbuzní, či kamarádi, takhle plýtvají životem a nenechají si poradit. Holt, vlastní zkušenost je nejlepší škola.

(Někdo si třeba stěžuje, že nemá dost peněz, ale na fotbal se koukat bude místo toho, aby se něco učil nebo něco dělal pro to, aby měl více. Někdo si stěžuje, že dojíždí hodinu denně do práce, ale barák za Prahou si postavil. Další si stěžuje, že na Moravě málo vydělává a přestěhovat se do Prahy nemůže, neboť si už vzal hypotéku na byt. Další si stěžuje, že nemůže pracovat v zahraničí, neboť neumí dobře AJ, ale bulvární plátky číst bude místo učebnice jazyka,...)


Kolik příkladů plýtvání časem každý z nás zná?

Lidi ztrácejí čas čtením bulváru (prý, aby se pobavili), nakupováním v supermarketech (aby ušetřili, přitom koupí plno zbytečností), vařením nesmyslně složitých jídel (aby si jako pochutnali a mohli pak umývat nádobí), dojížděním do práce (jejich volba), budováním baráčků za Prahou (asi aby mohli dojíždět), splácením leasingu na luxusní auto (zvedáním ega?), berou si hypotéky (naletěli na vymývání mozků), neboť přece "je lepší platit si své vlastní bydlení" (jak své? možná tak v důchodu?), místo svých životů a plnění svých snů žijí životy někoho jiného...

Hlavně, stále se za něčím honí bez toho, aby měli čas se zastavit, promyslet, co a jak dělají a jestli to má nějaký smysl.

Možná by stálo za to, při tom všem řešení denních problémů (většinou hloupostí) se opravdu nejprve zastavit a zamyslet se, jak dlouho tady vlastně budeme? Proč si nepřiznat, že náš produktivní věk, tj. kdy nám bude dobře sloužit zdraví, tělo a mozek, je omezen? Nebylo by celkově lépe na světě, kdyby si každý uvědomil, že tady nebude věčně a že by se tedy měl soustředit na důležitější věci?

Stačí si třeba říci: "Je mi 20 let a budu pracovat do 60-ti."
- Relativně dosti času, což? ALE kdo má třicet, tak už má polovinu za sebou a zbývá mu 30 let. A čtyřicátník? Ten má "jen" 20 let před sebou (když všechno půjde v pohodě).

Programátor by doplnil: "Každý rok jeden pořádný projekt."
- Takže např. za 20 let by mohl zrealizovat maximálně 20 pořádných projektů a šlus (když bude ovšem stíhat rozvoj technologie).


Chci jít ve čtyřiceti "do důchodu"!

Život se má žít nějak cíleně a né prosedět někde v práci a ztrácet vyděláváním peněz na všechny ty hlouposti, do kterých se někdo nechal navrtat a ani vlastně neví proč.

"Kdysi mi kdosi" chytrý poradil, že mám žít přítomností a prožít naplno každý okamžik. JAK pravdivé a kolikrát ověřené všude možně - v literatuře, filmu, umění, či ve filozofických spisech a v příkladech úspěšných životů chytrých lidí. Chytil jsem se toho sice až po letech flákání, ale jsem rád, že jsem potkal v životě pár lidi, kteří mi sem tam poradili a ani o tom třeba nevěděli.

Zvolil jsem tedy jinou cestu, jak mnoho mých vrstevníků kolem a musím říci, že se mi to vyplatilo a stále vyplácí. Nechtěl jsem a ani nechci mít Ferrari ani helikoptéru, nechci mít baráček za Prahou ani nechci vydělat 1 milión dolarů. Cíl by si ale člověk měl vždycky nějaký stanovit, neboť pak jakákoliv cesta je jen blouděním pustým lesem - bez cíle, beze smyslu, prostě od narození do důchodu.

Řekl jsem si kdysi před lety (inspirován jedním známým milionářem), že chci jít do důchodu ve čtyřiceti. To je motivace, což?

Neznamená to, že pak nebudu nic dělat, jsem "ďábel" od narození, takže pořád budu něco vymýšlet a něčím se zabývat. Jde o to, že veškeré snažení jsem podřídil tomu, abychom byli já, rodina a nejbližší okolí, finančně nezávislí. Abych si ve čtyřiceti mohl dělat, co chci a mohl mít tu správnou "svobodu volby".

Nebýt svázaný žádnou hypotékou ani jinými dluhy, nemít pracovní poměr, který mě nutí chodit každý den do práce, nemít půjčky a dluhy, které mě nutí pořád vydělávat. Nemít ženu, která je tak hloupá, že pořád chce něco nového a ani neví co, nemít hloupé děti, na které nemám čas je vychovat, aby si vážily něčeho jiného jak peněz a materiálních statků,...


Kolik projektů tedy stihneme do konce (pracovního) života?

Chtěl jsem psát o tom, že záleží jen na nás a našem přístupu k životu, jak se nám bude dařit. Stačí si třeba uvědomit, co všechno chceme stihnout (třeba do důchodu ve 40ti letech) a sepsat si to. Pak je mnohem lehčí stanovit priority, rozlišit ty důležité věci a začít na nich pracovat.

Když mám představu, kolik "projektů" chci stihnout, tak jsou volby rozhodování, investic, či utrácení za blbosti velmi jednoduché a hlavně, ten "drive" na branku za splněním svých snů je doplněn mnohem větší motivací.

Vzpomínám, že svých prvních 40 tisíc jsem investoval do nějakých počítačových a jazykových kurzů, a kdysi jsem zmiňoval ten příklad, jak jsem investoval svých prvních vydělaných 500 tisíc (místo do nějakého auta) do akcií a "výrobních prostředků", které mi přinesou další zisk. Podobně jsem další peníze investoval do nákupu nemovitosti s hospodou, která mi přináší zisk a to i bez nutnosti hypotéky.


Malý tip, jak jít za svým cílem:

A. Sny a představy - Nepotřebujete mít žádné peníze, abyste si jen představili, co by se s nimi dalo dělat. Takže "investujte" jeden večer na přemýšlení o tom, co byste udělali s nějakou částkou peněz a jestli by to mělo nějaký smysl. Představte si, jak by se váš život změnil a to se všemi pozitivními i zápornými aspekty. (Třeba uvažujte o nákupu nemovitosti na bydlení spojené s dojížděním a ztrátou času, o nákupu nového auta, o cestě do ciziny za prací,...)

B. 10 kroků k cíli - Až bude mít tahle "snová" představa konkrétní podobu, tak si sepiště max. 10 kroků, které jsou k docílení daného získání peněz potřeba a plán setřiďte dle priorit 1-10. Ještě jednou pořádně promyslete, jestli to opravdu chcete, co získáte a naopak ztratíte, zda priority sedí a začněte s plněním.

C. Motivace a kontrola - Každý den si kontrolujte, zda postupujete dle 1-10 a že neodbočujete z cesty. Opakujte si všechny klady a zápory, což posiluje motivaci díky staré dobré metodě "biče a marcipánu". Opakovaně si představujte, že už jste svého "snu" docílili a jak se tím váš život změnil. Podobně si představujte, co se stane, když něco nesplníte a cíle nedosáhnete.

Schválně, jak rychle se sny plní, když je opravdu chceme?

(Uvažuji, že by to šlo použít pro jakýkoliv sen a zvýšení motivace, ať už podnikatelskou, či osobně zaměřenou - třeba výuku jazyka.)