Nutnost specializace aneb 16.000 USD měsíčně

Kdosi se ptal, co si myslím o tom, když se někdo věnuje více oborům podnikání současně z důvodu toho, že chce třeba rozložit případné riziko, popř. násobit příjem z více oblastí.

Takže si dovolím malé zamyšlení, neboť si myslím, že v tomto mám docela jasno díky pár letům podnikání se všemi klady i zápory, co to přínáší.


Jak jsem začínal s podnikáním?

Když se zamyslím nad svými podnikatelskými začátky kdysi před lety, tak si vzpomínám, že tou fází, kdy jsem dělal více věcí současně, jsem si také prošel. Jelikož před revolucí jsem měl jako koníčka focení a hrál jsem si na uměleckého fotografa, tak jsem začínal jako fotograf na volné noze.

Mou první podnikatelskou činností byla reklamní fotografie. Dělal jsem něco málo na zakázku, pak vlastní tvorbu, což byla velkoplošná černobíla fotografie a dokumentární videofilmy.

Jaká to byla kráásná doba, když jsme oslavovali jako "mladí umělci" první výstavu v galerii a chlubili se V Ponorce našimi prvními výstavními plakáty! Joj, krásný bohémský život!

Slušné příjmy z toho focení a natáčení byly, ale měl jsem to jako vedlejšák a stále jsem pracoval jako programátor, což jsem později převedl na svou soukromou firmu a najednou jsem zjišťoval, že časově nestíhám.

Naplno jsem dělal programování na zakázku, k tomu spojené činnosti, jako jsou instalace, školení uživatelů, hot-line, nové verze, další vývoj. Jeden softwarový balík za druhým a stále dokola - vývoj software, instalace, školení, support,...

Příjem skvělý, ale vše časově náročné a moc nezbývalo na rodinu, navíc malé dítě doma, které jsem si chtěl užít, takže jak z toho ven?


První zaměstnanci a ještě méně času?!

Zaměstnal jsem tedy pár lidí, což se jevilo jako nejlepší řešení, abych mohl delegovat práci a začít "volně dýchat". Takže byla partička vývojářů, k tomu nějací kontraktoři, všichni makali na zajímavých věcech, které jsem připravil já. A co zbylo na mě?

Business plany, finanční záležitosti, shánění další práce pro tým, komunikace se zákazníky - reklamace, když něco nefunguje, požadavky na nové funkce, příprava smluv,...

Tedy věci, které jsem nikdy dělat nechtěl, ale musel ;-)

(K tomu ještě řešení problémů, když někdo onemocněl, nebyl schopen dodělat zákazníkovi slíbenou funkci včas, když se někdo flákal a zneužíval toho, že měl královský plat, či volnou pracovní dobu.)

Říkal jsem si, že to chce více činností a tím i větší zisk, abych mohl zaměstnat i na řízení firmy někoho, na koho by bylo spolehnutí, tzn. pořádně takového člověka zaplatit, nabídnout mu třeba i podíl na firmě, abych měl jistotu, že mi neuteče s mým know-how, s mými zákazníky, popř. i se zaměstnanci.

(Pominu teď, že jen najít schopné lidi do týmu byl v té době problém, najít lidi, kteří něco umí, byli by ochotni dělat i něco navíc, než jak byli zvyklí z tehdejších post-socialistických firem, kde za flákání byli dobře placeni. Kolik jsem třeba znal "chytráků", kteří se někde nechali zaměstnat, ukradli zdrojáky a pak si založili vlastní počítačové firmy!)

V rámci diverzifikace příjmů a hlavně příležitosti na trhu jsem dále založil školicí středisko výpočetní techniky, tj. pronajal prostory v centru města, nakoupil počítače, rozjel reklamu a začal školit nejprve sám, pak se zaměstnanci i externími lektory.

(Celkově jsme pořádali asi 15 typů kurzů IT a vyškolili, kromě několika tisíců soukromých osob, i pár stovek soukromých firem, bank a jiných institucí v kraji.)

K programování software jsem přidal dealerský prodej počítačů, tiskáren, dalšího potřebného software, což opět generovalo zisk, ale přinášelo další požadavky na resources, tj. další lidi, které jsem musel zaměstnávat.

Stačilo vše "jen" rozjet, zorganizovat a delegovat na další zaměstnance.


Hezké, jaké ale bylo po nějaké době mé hodnocení?

Více oborů podnikání každopádně generuje více zisku, to je bez diskuze. Současně ale generuje více starostí a tím méně volného času. Je sice možné i rozložit podnikatelské riziko, kdy jedna úspěšná oblast může dočasně financovat jinou, kde došlo k útlumu.

Co se ale nemění, že v určité fázi podnikání a při určitém růstu firmy se musí delegovat činnosti a čím více toho je, tím více se deleguje a postupuje na "vyšší" úroveň řízení.

Měl jsem čas na to, co mě baví? Moc si nepamatuju, že bych si mohl tehdy takový luxus dovolit. Měl jsem na starosti vedení firmy s několika divizemi, kdy mi "zůstalo" jen řízení a řešení problémů spojených s řízením. Ani fotit reklamní fotky do výstavního katalogu jsem nemohl, i když by mě to bavilo, ale musel jsem to delegovat kamarádovi, který zůstal u fotek, tj. specializoval se na jeden obor, který jsem já musel opustit, neboť jsem dělal tzv. business.

Někteří rádoby úspěšní kamarádi, kteří také založili firmy, byli spokojení, protože se jim asi líbilo vydělávání peněz a to, že mohli "jen" dělat business. Nevadilo jim, že dělají managery a vlastně nic konkrétního, neboť vše odborné za ně vyřizovali zaměstnanci.


ALE já tohle nikdy nechtěl dělat!

Chci dělat, co mě baví a ne jen vydělávat prachy. Takže jsem si jednoho dne řekl, že dost. Mým snem je něco jiného jak vést firmu a zaměstnávat +200 lidí. A to bez ohledu na to, kolik to vydělává, neboť peněz jsem měl relativně dost, ale chyběl mi čas. To jediné, co si za žádné prachy nikdo nekoupí!

Vezme si snad někdo něco do hrobu? Je důležité tady dětem nechat jen prachy na kontech a nebo je něco důležitějšího na světě?

Tehdy jsem někde četl podnět, že člověk si má říci, co vlastně chce dělat každý den a pak jít za svým snem, takže jsem to udělal.

Viz pokračování - Nutnost specializace... Sny se plní