Být offline se jednou bude cenit (zlatem)

Právě jsem vyřídil asi 900 emailů na firemním účtu (+1000 mailů ve spam složce ani nepočítám), jestli se tomu pročištění dá tak říkat. Jsem rád, že některou poštu nechám nejprve pěkně uzrát, neboť jsem si již ověřil, že to je jediná obrana proti všem grafomanům a přeposílatelům zbytečností.

Většina pošty byla ještě z minulého roku, ale nějak se mi nechtělo tím prohrabovat a čas obvykle plno věcí vyřeší sám. Vzpomněl jsem si u toho na jeden článek - E-mail z běžné komunikace do deseti let zmizí, kdy si vůbec nemyslím, že místo něj budou jen sociální sítě, jak tam zaznělo. Už vůbec si nemyslím, že budou mít nějakou budoucnost a že pro mladé uživatele je a bude mnohem jednodušší napsat rychle zprávu a poslat ji jedním klikem všem svým přátelům.

Takhle uvažovat může snad nějaký teoretik, který posuzuje svět jen podle sebe, nemá děti a netuší, čím vším se ti "mladí uživatelé" trápí a co by chtěli zlepšit. Myslím, že můžu hovořit z praktické zkušenosti, když mám skoro pubertální děti, které díky mé profesi již ovládají PC docela bravurně (asi od 2 let) a mnohdy svými počítačovými znalostmi zastiňují i učitele ve škole, což ale není zas tak těžké ;-)


Virtuální online vs. offline svět?

Jasně, že veškerá omladina je online hned, jak se vrátí ze školy (někteří i po cestě domů). Jak si ale vyřídí potřebné věci, projedou emaily, omrknou nové věci v online světě, tak se začnou věnovat něčemu jinému. Jasně, že kdo nemá žádné koníčky ani jinou zábavu, tak tráví život jen u PC, ale většina omladiny je o něco chytřejší, jak my všichni dohromady. Techniku mají již dávno jen jako nástroj, dokážou vypnout Internet i mobil, dokážou se věnovat něčemu jinému, číst knihy, malovat, skládat hudbu, sportovat,...

Ověřil jsem si mnohokrát, že moderní je být offline. Moderní je např. nepoužívat navigaci, ale brouzdat po pěkně velké barevné mapě a listovat tištěným průvodcem, moderní je, když se děti ptají anglicky v Londýně na trasu domorodců, moderní je mluvit s živými lidmi a ne s nějakým online světem.

Kdysi mě potěšilo, že děti si samy od sebe přály gramofon, že si jako chtějí pouštět ty staré černé vinylové desky, že je baví více chodit do prodejen gramodesek, jak stahovat empétrojky, či empéčtyřky, že raději chtějí vnímat offline hudbu z gramodesek nebo na koncertech, jak se bavit přehrabováním balastu na YouTube nebo jinde v online světě.


Čím to všechno je?

Čím to je? Není to náhodou tím, že nejprve si člověk musí všechno vyzkoušet, otestovat, posoudit, kdy teprve potom je schopen se dobře rozhodnout a udělat si ten správný názor, co má nějakou hodnotu a nějaký větší smysl?

- No Name - Čím to je:



"...tá otázka je možno hlúpa
no ja chcem vedieť čím to je
že dym z cigarety stúpa
že husle rozozvučia iba sláky
a lietať nedokážu ľudia
ale vtáky..."

Řekl bych, že to je asi ono a platí to ve většině oborů. Dokud třeba nemáme peníze a nemůžeme si všechno možné koupit, tak po tom neustále budeme toužit. Až to všechno "vytoužené" ale máme, tak se dokážeme podívat trochu z většího nadhledu a trochu lépe posuzovat život, hodnoty a osobní přínos všech těch "vytoužených" věcí.

Vlastnil snad někdo jachtu, kdo po ní touží? Staral se někdo o barák na pláži a ví, co to všechno obnáší? Pomohlo snad drahé auto někomu při sněhové kalamitě nebo někde v dopravní zácpě?

Předem odpovídám na nevyřčené otázky:

Ano, vlastnil jsem jachtu, ale zhruba po roce jsem ji prodal, neboť to obnáší pěknou hromádku starostí. Vlastnil jsem luxusní auto a také jsem se ho zbavil, neboť mnohem výhodnější je si takové věci pronajímat, jen když je potřebujeme.

Ano, dosud vlastním barák na pláži, ale docela výhodně ho skoro celý rok pronajímám, takže starostí jsem se už také trochu zbavil.

"...prečo sú veci tak jak sú
život má chuť zápasu
a človek ním len preletí..."

To "preletí" životem bych zdůraznil, neboť to by měl mít každý asi nejvíce na paměti, když bude přemýšlet a mudrovat o budoucnosti ;-)