Jak se naučit anglicky a co to vůbec je ta znalost angličtiny

"Čtu Tvůj blog asi rok a chtěl bych se Tě zeptat, jak jsi se učil angličtinu, jak jsi postupoval (škola > samostudium > praxe?). Rád bych se časem odstěhoval a pracoval ze zahraničí, ale mám obavy z mé jazykové vybavenosti. Mockrát děkuji za každý podnět..."

Dovolím si dnes odpovědět na tento emailový dotaz, neboť si dobře pamatuji, jaká pro mě byla znalost angličtiny v začátcích překážkou a jak jsem se naprosto zbytečně bál, že neumím dostatečně dobře anglicky, když jsem hledal první software zakázku v cizině a když jsem poprvé vyjel do ciziny za prací.

Vůbec se nedivím, neboť úroveň jazykového vzdělání na školách v ČR byla (je) naprosto nedostačující a na znalost jazyků se neklade žádná důležitost ve srovnání třeba s výukou rýsování úhlů bez úhloměru, vyžadovanými encyklopedickými znalostmi letopočtů, či detailními znalostmi složení zemského jádra, které mi byly a jsou naprosto k ničemu ;-)

Anglicky jsem se nenaučil ani ve škole ani v jazykovce ani v nějakých speciálních kurzech. Anglicky jsem se naučil až v praxi, neboť stále platí, že praktické zkušenosti a dobrá motivace jsou ta nejlepší škola.

Vězte také, že žádná známka ze školy ani nějaká certifikace nic moc nevypovídá o znalosti nějakého předmětu a v jazycích to platí stonásobně. Kolik já to jen znám jedničkářů a certifikovaných angličtinářů, kteří neumí v cizině ani otevřít pusu. Hlavně, že měli ze všech písemek a zkoušení vždy samé jedničky ;-)


Co to vlastně je ta "znalost" angličtiny?

Nejprve, co to vlastně znamená "umět anglicky"? Jednoduše, je to schopnost porozumět psanému a mluvenému slovu, umět písemně i slovem komunikovat s rodilým mluvčím i s cizincem, který má angličtinu také jako cizí jazyk.

Se znalostí angličtiny se snad už nikdo v žádné profesi neobejde, je ale potřeba rozlišovat stupeň znalosti, kdy v každé profesi je potřeba znát trochu něco jiného a každý může mít jiné priority. Redaktor v nějakém odborném periodiku si klidně vystačí s pasivní znalostí, když jen přebírá originální zprávy v angličtině a vytváří české zprávičky ze světa. Naopak, průvodce zahraniční cestovky nebo odborník pracující někde v cizině bude muset umět anglicky o trochu lépe.

Je dobré si uvědomit, že existují tři základní úrovně, na kterých je možno různým způsobem pracovat a zlepšovat se v každé oblasti dle aktuálních potřeb:


1. Pasivní znalost angličtiny - umět číst a psát

Umět číst anglicky je naprostý základ a komu alespoň tato znalost chybí, tak by s tím měl začít urychleně něco dělat. Je takový problém otevřít si nějakou anglickou stránku z oboru, který mě zajímá a se slovníkem se pokusit přelouskat, co se tam píše? Předpokládám, že každý, kdo se zajímá o počítače, umí alespoň číst anglické manuály, je schopen si přečíst i anglický email a napsat alespoň jednoduchou odpověď?

Mé začátky: Začínal jsem četbou anglických manuálů, příruček a počítačové dokumentace. Psanou formu jsem zlepšoval tak, že jsem přispíval do několika odborných News Groups a když někdo hledal nějakou odbornou pomoc, tak jsem se nebál napsat svůj tip i tou svou kostrbatou angličtinou, neboť jsem věděl, že chyby v jazyce budou tolerovány, když někomu pomůžu nějakým svým tipem.

V druhém kole jsem si začal číst anglické pracovní nabídky v cizině a snažil se na ně odpovídat (zpočátku jsem si nechával každý email kontrolovat a učil se ze svých chyb).

Nejlepší zkušenost: Kromě odborných diskuzí v News Groups a odborných fórech mi pomohlo psaní anglického blogu, samostatné studium odborných materiálů a následná příprava odborných prezentací pro mezinárodní tým, což byl jeden z prvních úkolů, které jsem dělal v angličtině.


2. Aktivní znalost - schopnost mluvit

Touto znalostí je vybaven asi každý absolvent českého vzdělávacího systému, kdy já sám si často vzpomínám na to, jak nás profesorka nutila papouškovat slovo od slova nějaký text popisující město a jeho historii, vypravovat o své rodině, svých zálibách, či vyprávět obsahy nějakých velmi záživných anglických knížek, které jsme museli číst.

Mé začátky: Prakticky jsem vyzkoušel své znalosti v cizině při nějakých dovolených a nákupech, ale největší školou byly asi pracovní pohovory k nějakým zahraničním firmám, které jsem kdysi absolvoval. To stačí jen umět anglicky svůj profesní životopis a doplnit to nějakou omáčkou o tom, co mě baví, čím se zabývám, co hledám a jaké jsou mé cíle v budoucnosti.

Doplňoval jsem to třeba i tím, že jsem se nestyděl někam zavolat a vyzkoušel si těch svých pár naučených vět při komunikaci s rodilým mluvčím třeba při rezervaci letenky nebo ubytování někde v cizině.

Nejlepší zkušenost: Praxe na "hotline" pro zákazníky z celého světa, kterou jsem kdysi absolvoval byla asi nejlepší školou. Procvičil jsem si schopnost komunikovat a porozumět zákazníkům z různým firem ve světě, kdy mi pomáhalo to, že jsme mluvili na téma, kterému jsem rozuměl.


3. Aktivní znalost - schopnost porozumět

Nejdůležitější znalostí v jakémkoliv cizím jazyce je schopnost porozumět, co mi někdo říká. Je sice hezké, že jsem schopen cokoliv říci, ale musím hlavně porozumět, co mi kdo odpovídá. To je to správné umění komunikace v angličtině, což se ovšem všichni učíme celý život. Neznám nikoho, kdo by rozuměl každému ve světě, neboť když někdo vytasí nějaký skotský dialekt nebo irský hantec, tak si s tím mnohdy neporadí ani zkušený soudní tlumočník.

Několikrát jsem byl dokonce svědkem diskuze dvou anglických rodilých mluvčích, kdy jeden druhého okřikl: "Wait, I don't understand, please speak English!", což mě docela pobavilo.

Mé začátky: Jsem stále na začátku, neboť opravdu záleží na tom, koho potkáte a jak anglicky ten dotyčný mluví. Obvykle ale každý rodilý mluvčí upraví trochu svůj slovník, když narazí na cizince, takže to chce jen praxi porozumět různým národnostem a hlavně se nebát ozvat, když nám není něco jasné. Především chalani z Anglie a Skotska se vyznačují tím, že polykají začátky i konce slov, takže aby jim prase rozumělo, když se rozjedou třeba někde v hospodě.

Podobně na mě jednou působila "angličtina" jednoho programátora z Nového Zélandu, kdy jsem z jeho slov sice cítil sílu mořských vln a písek na pláži, ale nerozuměl jsem ani jednomu slovíčku, přitom prý mluvil anglicky, říkali ostatní ;-)

Nejlepší zkušenost: Skoro roční práce u počítačové firmy v Irsku s částečným pobytem v Londýně mě asi nejlépe procvičila v praktické angličtině. Byl to můj první delší pobyt v cizině (s ženou i dětmi), takže jsem se v začátcích pěkně zapotil, abych rozuměl a nevypadal jako ichtyl ;-)


Co je důležité při výuce cizího jazyka?

O znalosti gramatiky nebo dobré výslovnosti se vůbec nezmiňuji, neboť to se dá zlepšovat za pochodu. Anglická gramatika je triviální ve srovnání třeba s češtinou nebo němčinou. Stačí se naučit těch pár časů a pochopit časovou souvtažnost, umět skloňovat pravidelná i nepravidelná slovesa, naučit se předložky a jejich vazby, znát pár významných frázových sloves, no a pak je vše jen o slovní zásobě a praktickém používání.

Pamatuji si, jak mi kdysi velmi pomohla kniha English or Czenglish? (Jak se vyhnout čechismům v angličtině), kterou napsal snad ještě současný profesor angličtiny na fildě v Brně, Don Sparling, podobně vzpomínám na knihu Say It in English (Konverzace pro pokročilé), kterou sestavila vynikající autorka Milena Kelly.

Vynikající na zlepšení znalostí angličtiny je sledování filmů v angličtině - nejprve třeba s českými titulky, poté s anglickými titulky a na závěr jen v originálním znění a bez titulků. Asi každý má doma nějaké oblíbené filmy na DVD, takže co komu brání přepnout jazyk na angličtinu a zapnout třeba pro začátek anglické titulky?

Základem každé znalosti jazyka je také nebát se mluvit. Snažit se komunikovat za každé situace, snažit se využít každé příležitosti k praktickému osvojení jazyka (třeba když potkám turisty, kteří dumají nad mapou, tak se u nich zastavím a snažím se jim pomoci).

Další základní podmínkou znalosti jazyka je dobrá motivace. Když mám totiž dobrou motivaci, tak se rychle naučím cokoliv. Kdo umí třeba jen pasivně číst a psát anglicky, tak při nabídce nějaké úžasné pracovní příležitosti v cizině dokáže vyvinout maximální úsilí, aby zlepšil i svůj mluvený projev a za 1-2 měsíce je schopen doplnit své znalosti na stejnou úroveň jako někdo bez motivace, kdo se anglicky učí několik let v jazykovce.

(Má první motivace byla možnost odjet pracovat do Irska, kdy mi jedna počítačová firma nabídla kromě excelentního platu i plně placený pobyt pro mě i pro mou rodinu v centru Dublinu. Na to pak navázala možnost přesunout se do jejich pobočky v USA.)

Bez motivace jde všechno velmi těžko, neboť když není žádný cíl, tak nikoho nic nenutí se něco učit, v něčem se zlepšovat, na něčem pracovat třeba dlouho do noci. Když není cíl ani motivace (odměna), tak nejsou ani žádné výsledky. To je potřeba si uvědomit, když budeme dělat plány a stanovovat cíle do nového roku!

Jakou mám motivaci dosáhnout nějakého cíle? Jaké dveře se mi otevřou a kolik příležitosti budu mít, když na něčem usilovně zapracuji? Jaké dveře pro mě zůstanou navždy zavřené, když budu pohodlný, žádné cíle si nestanovím a hlavně, nezačnu na nich okamžitě pracovat?