Jak začít od nuly a něco se naučit

V minulém příspěvku jsem se trochu nepřesně vyjádřil na téma, že na prvním místě v úspěšném podnikání je vždy kvalitní produkt nebo služba a že základem je dělat jen to, co umím, čemu rozumím, příp. na co mám schopné lidi.

Neznamenalo to, že nejde začít v úplně jiném oboru, že nejde začít podnikat v tom, čemu vůbec nerozumím. Myslel jsem to tak, že se to musím nejprve naučit, neboť do té doby jsem amatér, který novému oboru nerozumí, neumí posoudit všechny nástrahy, dělá chyby a doplácejí na to zákazníci. Nespokojeného zákazníka, kterého jednou ztratím, tak již těžko nalákám zpět.

Takže rozšířená myšlenka z minula (snad to dává větší smysl):

Nejde podnikat v oboru, kterému nerozumím, nejde investovat do podnikání, které je mi naprosto cizí, ale JE možno v jakémkoliv oboru začít, vše se od začátku naučit a poté dobře podnikat (zlepšování firmy za pochodu je něco jiného).

Jak jsem také minule rozvedl v komentáři:

Každý začíná tak, že se něco nového učí, začíná od nuly, buduje produkt nebo novou službu na čisté louce, ale prodává ji snad zákazníkům, až když funguje. V té fázi už se dá říci, že to umíme a rozumíme tomu.


Jak začít od nuly a něco se naučit (i v jiném oboru)?

Souhlasím plně s komentářem, že "kdybysme vsichni delali jen to co umime a cemu rozumime tak jsme 100 let za opicemi", co připsal John minule. Musíme se ale nejprve něco naučit, dělat něco dobře a teprve potom požadovat peníze za služby nebo produkty.

Příklad 1: Když jsem sháněl první zakázky jako kontraktor, tak jsem nejprve první projekt dělal zdarma, neboť jsem se učil na koleně úplně jiný programovací jazyk a databázový systém. Sice jsem za to na závěr něco málo dostal, ale původně jsem nechtěl nic. Chtěl jsem ukázat, že něco umím, že jsem schopen se něco nového naučit a získat tak zákazníka. Další zakázku jsem dal hrubě pod cenu, abych zákazníka opět přesvědčil a všechny úpravy na míru jsem dělal zdarma, neboť jsem to bral jako příležitost něco se naučit, získat věrného odběratele a referenčního klienta.

Nedovolil bych si nikdy vzít zálohu od klienta a nemít ji z čeho vrátit v případě zrušeného kontraktu. Nedovolil bych si prodat zákazníkovi systém, který nefunguje, není řádně otestován, není zaručen servis, záruka dalšího vývoje, či dodatečné úpravy a rozšiřování. Nevím, asi jsem měl štěstí na dobré učitele a vzory, ale tak nějak mám zafixované, že takhle se podniká.

Příklad 2: Když chtěl kámoš otevřít bar s hospodou a hledal společníka, což mi připadalo jako skvělá investice, tak jsme nejprve hledali někoho zkušeného, kdo by se chtěl přidat. Našli jsme schopného kuchaře, ale nevrhli jsme hned bláznivě peníze do něčeho, o čem nic nevíme. Kámoš se přihlásil k dálkovému studiu (kuchař-číšník) a já se nechal zaměstnat v jedné velké hospodě. Provozní se trochu divil, že programátor chce takovou brigádu, ale potřebovali výpomoc a já měl dostatek času. Asi měsíc jsem tedy uklízel nádobí ze stolů, pomáhal v kuchyni, točil pivo, sledoval, jak se řeší nával lidí, jak funguje režim v kuchyni, nenápadně zjišťoval interní procesy, ceny dodavatelů,...

Škola k nezaplacení a dělal bych to klidně i zadarmo, abych se něco naučil. Za těch pár týdnu jsem totiž věděl, do čeho investovat jako první, jaké procesy zlepšit, jak nenápadně kontrolovat lidi a jak třeba lépe využít počítačový systém, čemuž jsem zase já rozuměl trochu lépe ;-)

Cesty ke znalostem a zkušenostem jsou různé a záleží jen na našem zájmu, do čeho a jak chceme investovat náš čas a zda nám to v budoucnu něco přinese. Ne všechno se dá koupit a ne všechno lze získat jen za peníze.