Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima

Jsou situace, kdy si nemůžeme všechno plánovat, jak chceme, neboť okolí nás mírně ovlivňuje. Žena, děti, příbuzní, kamarádi, kolegové...

To všechno je náš život a není možné počítat s tím, že všichni mají stejný pohled na svět. Někdy je nutné se mírně přizpůsobit, když to nikomu neškodí a udělá to naopak mnoha lidem radost.

Je to vždy umění kompromisu a celý náš život se vlastně kolem toho točí - najít rovnováhu mezi našimi názory a potřebami, názory lidí okolo nás, najít společné hodnoty a cestu v životě. Je nutné umět skloubit naše pracovní a osobní povinnosti, uspokojit všechny stránky našeho života. Komu se podaří tohle vyřešit a najít stejně smýšlející blízké osoby (rodina, kamarádi, kolegové), tak má v životě vyhráno.


Co nejlépe formuje naše životy?

Někteří čtenáři mne někdy chválí za chytré názory a inspirující myšlenky, které někomu mohly pomoci. Není to ale tak jednoduché. Když tady např. zmíním, jak mám vychované děti, co se mi podařilo, jak si můžu užívat života, co a jak dělám, tak to možná zní trochu namyšleně, neboť to je vytržené z kontextu mého života.

Nikde se nezmiňuji o tom, že za vším, za každou myšlenkou, za každým úspěchem, za každou radou, která vypadá jak z chytré knížky, jsou desítky chyb a neúspěchů, omyly a problémy, tvrdá práce, usilovné studium a získané zkušenosti. Nikdo už nečte mezi řádky to, že někdy vstávám v 5 ráno a začínám makat dřív, než se rodina probudí. Nikdo nevidí, že jsem někdy online až do 3 do rána, že když se věnuji přes den dětem, tak má práce stojí a já to musím dohnat přes noc.

Každá myšlenka, každá rádoby filozofická rada, kterou jsem tady upustil, je vykoupena tvrdou dřinou a osobní zkušeností. Trvalo mi dlouho, než jsem trochu dospěl a k nějakým názorům se dopracoval. Trvalo mi dost dlouho, než jsem trochu pochopil, trvá mi stále přijít na to, jak něco předat druhým, třeba i náhodným čtenářům.

Je vůbec možné nějakou osobní zkušenost někomu předat? Neplatí náhodou, že sdělená zkušenost je žádná zkušenost? Mně osobně trvalo dlouho, než jsem na něco přišel, uvědomil si opravdovou hodnotu času a skoro žádnou hodnotu peněz.

Nejsem si ale jist, zda lze vůbec někomu sdělovat něco, na co musí v životě každý přijít sám, nebudu už proto ty rady moc přehánět ;-)

"Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl."
(Milan Kundera: Směšné lásky)